Závislost 1/2

27. března 2008 v 21:46 | Seiyuu |  + Originální tvorba
Toto byla moje úplně první yaoi povídka:-) Snad se bude líbit:-))

Fandom: originální tvorba
Pairing: Yuki/Shiro
Varování: 18+, psychický nátlak



"Yuki?" vysoký, šlachovitý mladík s neposlušnými černými vlasy a tmavě modrýma očima nakoukl do ložnice.

"Yuki, netrucuj, prosím," zopakoval nešťastně. Obrys ležící v příšeří na posteli se nepatrně pohnul.

"Nech mě být, ty tyrane! A pusť mě pryč!" ozval se rozzlobený hlas. Mladík vstoupil do pokoje a sedl si na postel. Obrys se odtáhnul.

"Já tě tu nedržím, Yuki," zamumlal mladík. "Zámek je odemčený, můžeš kdykoliv odejít." Obrys se konečně pořádně pohnul, téměř se vymrštil a ve světle linoucím se z chodby se objevily plavé vlasy, zelenkavé oči a rozhořčený výraz zhruba patnáctiletého chlapce.

Nevydržel to a silně udeřil příchozího do prsou.

"A jak mám asi odejít? Jak?!" zakřičel na něj se stopami pláče v hlase. "Kdykoliv to zkusím, vrháš na mě nesnesitelné pohledy a začneš s tím, jak mě miluješ! Normálně mě psychicky šikanuješ, Shiro!" Yukimu se začaly z velkých očí koulet slzy, když hrubě vyrval Shirovi ruku a vyhrnul rukáv košile. Na kůži byly jasně patrné poměrně čerstvé jizvy po hlubokých zářezech.

"Jak tě tu mám asi nechat samotného? Kdybych se náhodou nevrátil, tak jsi to nemusel přežít, ty troubo!" soptil a přitom se děsil pravdivosti vlastních slov. Jistě mohl odejít kdykoliv. Z tohohle bytu, ze Shirova života. Jednou to chtěl opravdu udělat, ale zapomněl si tašku, tak se vrátil do jeho bytu. A tam uviděl svého přítele s krvácejícíma rukama, jak bez hlesu krvácí a upírá prázdný pohled na dveře.

Shiro svěsil zahanbeně hlavu.

"Omlouvám se," hlesl. "Ale život bez tebe nemá cenu," zaleskly se mu oči.

"Shiro, nech mě jít. Vrátím se, opravdu. Můžeme někam vyrazit," usmál se najednou Yuki. Něco ho totiž napadlo.

"Opravdu?" rozšířily se mladíkovy oči radostně. Až z toho chlapce zabolelo u srdce. Ale takhle to už dál nejde. Shiro je na něm nesnesitelně závislý. S tím se musí něco dělat.

"Slibuju," mrkl na přítele. "Zítra večer zazvoním a něco podnikneme. Souhlasíš?" Shiro chvíli váhal, ale pak ulehčeně kývl. Yuki se vrátí, to je hlavní.

Ve dveřích chtěl dát chlapci na rozloučenou polibek, ale ten ho odstrčil a seběhl ze schodů.

"Tak zítra večer!" zavolal ještě než vyběhl do ulice.

"Zítra večer…" zopakoval jako ozvěna Shiro a spokojeně se usmál.

Mladíkovi bylo dvacet jedna let a studoval na vysoké škole japonského umění. Yukiho potkal před rokem a pár měsíci na výstavě nejlepších školních prací. Naprosto bezhlavě se do něj zamiloval a chlapec se vůbec nebránil. Shirovi se vždy tajil dech, když si zpětně promítl, jak nehorázné měl štěstí. Jenže vzápětí zjistil, že svému mladému příteli nemůže temperamentem stačit. Yuki se chtěl bavit, užívat života. Byl to zapřísáhlý extrovert, zatímco tichý a samotářský Shiro nejvíc miloval čas strávený s ním o samotě. Všiml si hned na začátku, že chlapec se musí strašně přemáhat, aby nad tímhle jednáním nedal najevo silnou nevoli. Ale nedokázal s tím nic udělat. Časem se Yuki vzpíral víc a víc, až to vyvrcholilo hádkou a jeho odchodem. Zoufalý Shiro se pokusil si sáhnout na život, ale chlapec se naštěstí objevil a odvrátil to nejhorší. Vlastně mezi nimi nikdy nic doopravdy vážného nebylo. Yuki se tomu vehementně bránil. Shiro však nesnesl představu, že by ho měl ztratit. Obětoval by pro něj cokoliv, dal by mu všechno na světě. Snad když se on přizpůsobí Yukimu, všechno se spraví. Snad.

Yuki za sebou ulehčeně zamknul dveře kolejového pokoje. Co mám se Shirem dělat? Mám ho rád, ale ta jeho strašlivá závislost mě ubíjí, povzdychl v duchu. Měl v záloze plán na zítřejší večer, ale najednou k němu pocítil silnou nechuť. Na druhou stranu…tohle neprospívá ani jemu, ani Shirovi. Předtím se aspoň často a rád smál. V poslední době je to bledý přízrak sebe samého. Uvidíme.

***

Zvonek dlouze zařinčel. Shiro hbitě seběhl ze schodů a vřele objal čekajícího chlapce.

"Těšil jsem se na tebe," políbil ho na tvář. Yuki se symbolicky snažil vykroutit.

"Pojď, Shiro, jdeme se bavit," uchopil přítele za ruku a vyrazili do ulic města. Mladíkovi se při slovu "bavit" nepříjemně sevřel žaludek, ale šel nakonec i rád. Yuki je vedl do zapadlého baru nesoucího líbezný název Rudá Orchidej. Suverénně vstoupil dovnitř, stále Shirovu dlaň nepouštěl. Uvnitř lehce zářily barevné neony a hrála rocková hudba. Chlapec zamířil k hloučku mladých lidí, kteří o něčem živě diskutovali a srdečně a nahlas se smáli.

"Hele, tam jde Yuki s tím svým!" vypískla nadšeně jedna dívčina. Shiro zrudl. Zato jeho mladý přítel se rozzářil.

"Čau, Iku!" zvolal a přivítal dívku pusou na tvář. Stejně tak i ostatní holky i kluky z party. Cítil, jak Shiro vedle něj ztuhnul.

"Ty taky, je to zvyk," spiklenecky zamumlal. Shiro i tak neměl příležitost něco udělat. Iku neváhala a seznamovací pusu protáhla v dlouhý polibek. Mladík se zděšeně odtrhl. Srdce mu bilo jako splašené. Když si s ostatními jedenácti lidmi vyměňoval více či méně přátelské pusy, musel si silně připomínat, že to dělá kvůli Yukimu. Nevšiml si, že jeho přítel mezitím stáhl Iku trochu stranou a něco jí šeptá. Dívka mu vzápětí něco nadšeně odpověděla a sdělovala tuto zprávu nenápadně všem ostatním.

"Shiro, pojď si zatancovat," vytáhla mladíka z hloučku dívka, která se mu představila jako Kishi. Shiro zalétl pohledem k Yukimu, aby se ujistil, že může. Chlapec energicky pokývl hlavou a ještě na něj mrkl. Dva kluci zůstali s Yukim u baru a objednali pití.

"Máš fakt pěknýho přítele," nadhodil jeden vysokoškolák, zhruba stejně starý jako Shiro.

"Já vím, Sakae. Proto jsem ho dotáhl sem. Je pořád doma a vůbec se neumí pořádně bavit," lehce se zamračil chlapec a napil se svého piva. Důvěrně se k němu přitočil druhý mladík.

"Sakae se ti o něj postará, tak co kdybych se o tebe chvíli staral já?" nadhodil.

"Šetři dech, Seichi," ušklíbl se Yuki. Netoužil dát Shirovi záminku k žárlení, tak si od Seichiho trochu odsedl. Ten to vzal s humorem, nabídek učinil Yukimu už nepočítaně.

Písnička na parketu skončila a Shiro se pracně propracoval k baru. Kriticky si prohlédl, co Yuki pije a už už se nadechoval k protestu. Přitočil se k němu však Sakae a vtiskl mu do ruky sklenici s pivem.

"Trochu se uvolni, Shiro, jsi v dobré partě," poklepal mu důvěrně na rameno. Mladík radši spolkl odpověď a přál si už být doma. Dívky ho však nenechaly na pokoji. Pořád ho nutily tancovat a Shiro je nedokázal odmítnout. Po každém tanci na něj čekal alkohol a Sakae ho naprosto cíleně opíjel. Yuki se střídavě bavil se Seichim nebo tancoval s Iku. Trochu znepokojeně si uvědomil, že mu začíná vadit, jak se Shiro pod vlivem pití uvolňuje. No tak, nebuď hlupák. PROTO jsi ho sem přivedl! Připomínal si. Večer se přehoupl v noc. Lidí v podniku neubylo, spíš naopak. A najednou si Yuki uvědomil, že Shira nikde nevidí. Ani Sakaeho! Jen Seichi seděl u baru a lil do sebe jedno pivo za druhým. Propracoval se davem k němu.

"Seichi, kde je Shiro?" zakřičel, aby přeřval repráky. Mladík mu gestem naznačil, ať jde za ním.Vratkým krokem se šinul k zadnímu východu. Vyvedl chlapce do úzké uličky, kde stály popelnice na odpadky z baru.

"Počkej, Seichi, jseš si jistý, že by Shiro šel sem?" zapochyboval Yuki. Kamarád ho najednou přitiskl ke stěně a rukou mu zajel do kalhot. Yuki vykřikl zděšením.

"Seichi, okamžitě mě nech! Seichi!" zařval. Mladík jen vrčel a ještě víc ho stiskl.

"Shira nehledej, ten si beztak někde užívá se Sakaem," zamručel a začal si jednou rukou rozepínat vlastní kalhoty. Yuki cítil, jak se mu všechno vymyká z rukou - a naprosto neuvěřitelný osten žárlivosti.

"Pusť mě, hned!" zavrčel zlověstně na Seichiho. Ten vůbec nereagoval, tak se Yuki nerozpakoval a vrazil mu koleno do slabin. Kamarád zavřeštěl a složil se na zem. Chlapec ho přeskočil a utíkal zpátky. Kde jen může Shiro být? Proběhl sálem a rozhlížel se na všechny strany. Naštěstí skoro ten večer nepil, jinak by se Seichimu neubránil. A nemohl by jít hledat Shira. Zahlédl Kishi.

"Kde je Shiro?" napůl křičel, napůl gestikuloval. Pochopila ho a ukázala směrem k záchodům. Naznačovala ještě něco, ale to už Yuki neviděl. Prodíral se davem a nevybíravě od sebe všechny lidi odstrkoval.
 


Komentáře

1 *Voojti[Q] *Voojti[Q] | Web | 27. března 2008 v 21:47 | Reagovat

Hezká =)

2 Amanda Amanda | Web | 20. července 2008 v 11:13 | Reagovat

super :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.