Bloody Lust (18+)

4. dubna 2008 v 19:08 | Seiyuu |  + Originální tvorba
Tady ale nečekejte žádný happy end, mám mizernou náladu a hodlám si ji vybít na téhle povídce -.- Upozoňuju předem, že je značně násilnická.



Když toho chlapce poprvé uviděl, prostě ho musel mít. Ta bílá, sametově hebká pleť, velké oči barvy nebe těsně před rozedněním, po ramena dlouhé splývavé platinové kadeře, křehká postavička... Byl ztělesněním všech jeho tužeb.
Nebylo to složité, dostat toho chlapce. On na něj narazil v pánském bordelu. Chlapec tam pracoval. Jako eminentní klient si ho tedy vyžádal. A teď ho má tady, před sebou, ve své vlastní ložnici v luxusní rezidenci. Stojí tu před ním jako padlý anděl a oči upírá do neznáma. Jeho rty tiše a odevzdaně zašeptají:
"Jsem tu k vašim službám, Kanzaki-sama." Jeho líbezné růžové rty se téměř nepohybují. Chlapec se na něj ani nepodívá. Je tak blízko, a přece nedosažitelný.
"Jak se jmenuješ?" je první otázka.
"Jsem Miyaku, Kanzaki-sama," hlesne se stejnou rozčilující odevzdaností. Miyaku....Miyaku...jméno hodné anděla jeho krásy. Kanzaki je jeho zjevem zasažen víc než prve. Chce ho, hned. Ale čeká. Oddaluje okamžik, kdy dosáhne svého. Místo toho navrhne společnou koupel. Chlapec nedává najevo nic, jen poslušně jde.
Kanzaki nenasytnýma očima hltá jeho křehké, útlé tělo. Jeho vzrušení je patrné v celé své mohutnosti. Už nedokáže dál čekat. Miyaku je přitištěn na zeď sprchového koutu. Jen tiše vydechne, ale zdá se, jako by se ho to ještě pořád netýkalo. Kanzaki hladově polyká svými dlaněmi, tak velkými oproti chlapcovým, každý kousíček jeho těla. Nepokouší se chlapce políbit, tak zní dohoda.
Jen zběžně ho připraví pomocí tekutého mýdla, než do něj brutálně nenasytně vstoupí. Miyakiho první výkřik patří bolesti, ale Kanzaki tomu nevěnuje pozornost. Tvrdě přiráží, nemůže se nabažit toho alabastrového těla, které teď patří jemu. Miyaku se opírá o stěnu, víčka má pevně stisknutá k sobě a proudy vody účinně maskují hořké slzy, které se mu koulí po tvářích.
V ložnici se odehrává...vlastně pokračuje...to, co předtím. Miyaku odevzdaně leží na zádech, z úst mu sem tam unikne tichý sten. Jeho tváře barví jemná růž, ale ani jednou jedinkrát nezvedne ke Kanzakimu oči.
Ani po několika orgasmech, kdy si Miyakiho bere všemi možnými způsoby, není spokojený. Nejdřív netuší, co mu vadí, přesně po tomhle toužil. Ne, netoužil. Chtěl mít sex s krásným chlapcem, ne krátsnou ale neživou loutkou. Miyaku leží jako hadrová panenka bez života, když je na zádech. Je pohledem mimo, když je "na koíčka". Pohybuje se jako automat při orálním sexu... Tohle Kanzaki nechtěl. Čím je nespokojenější, tím je surovější.
Poprvé Miyakiho uhodí do tváře. Ne prudce, nesmí mu na tváři zanechat jizvy - tak zní dohoda. Ale dost na to, aby v chlapcových očích uviděl první skutečnou emoci - bolest. Jak je ten zlomený anděl překrásný! Udeří ho znova jen proto, aby viděl v těch nekonečně hlubokých očí, ve kterých se topí, záblesk života.
Pevně chlapce sváže a k bolesti se přidá i strach. Kanzaki hltá každinký záblesk v jeho očích, každý zrachlený výdech jako rajskou hudbu. Chce víc.
Bije Miyakiho řemenem. Přeska pásku od kalhot nechává ve vyrudlým pruzích šarlatové škrábance. Vybírá si místa s krutou přesností a s krutým nadšením sleduje Miyakiho oči, které se plní slzami. Jeho překrásné rty, ze kterých unikají výkřiky. Jeho alabastrovou kůži, kterou pokrývají šrámy. Odhodí pásek na zem a s obrovskou něžností olizuje ty zarudlé stezičky. Chlapec se pokouší udusit vzlyky. NE! Kanzaki ho chce slyšet naříkat a plakat. Nestojí o neživou loutku.
Znovu ho bije, ale Miyaku chvílemi ztrácí vědomí a jeho oči sledují vlastní svět, kam nikomu jinému není dovoleno vstoupit. Kanzaki zuří. Nepomáhají už ani silnější rány, chlapec mlčí.
"Chceš mlčet, tak budeš mlčet napořád!" křičí na něj a jeho silné ruce tisknou útlý krček.
Oči barvy nebe před rozedněním pokrývá závoj nicoty. Křehké tělo se otřásá v marném boji o dech. Srdce bije čím dál pomaleji...a nakonec utichá docela. Zbývá jen neživá alabastrová loutka s tváří zlomeného anděla.
 


Komentáře

1 Falkira Falkira | 21. května 2008 v 15:09 | Reagovat

Och, Merline. Moment, jen musím znovu začít dýchat. Bože, to bylo drsné. Fantasticky napsané. Uch, no teda... já násilí fakt nemusím, ale i přes to tohle bylo hodně dobrý.

2 nency nency | 23. května 2008 v 18:00 | Reagovat

pěkné moc jse mi to líbí ale strašně kruté

3 white rabbit white rabbit | E-mail | Web | 30. května 2008 v 9:44 | Reagovat

bože ... to je nádherné i přes tu téměř nesnesitelnou krutost, která mi vháněla slzy do očí ... fantastické!

4 Ice Ice | Web | 2. června 2008 v 18:33 | Reagovat

To bylo strašlivé, kruté, chladné... Ach Bože, proč já to čtu, když mám pak tak příšerné pocity? Asi proto, že se mi zvráceně líbí číst takové krásné povídky. Nádherné!

5 Slash Princess Slash Princess | Web | 3. července 2008 v 10:19 | Reagovat

bože, kdybych nepřečetla komentář Falki, asi bych taky nedýchala... dejte mi chvilku a já se vzpamatuju...

to bylo tak nádherně bolestivé, takovéhle povídky miluju, i když se po nich necítím zrovna třikrát nejlíp.. bylo to krásný x)

6 Amanda Amanda | Web | 20. července 2008 v 11:42 | Reagovat

uch!!! nemám slov... fakt sugoi!!!! super s velkym S!! :)

7 VaniLee VaniLee | Web | 9. dubna 2009 v 11:24 | Reagovat

Tleskám! Máš moc hezkej styl psaní... Krátká, ale velmi povedená povídka. Netopíš se v detailech, ale ani nijak významě neřeskakuješ.

Takové povídky mám ráda. Jen tak dál...

8 Lawiane Lawiane | Web | 17. prosince 2010 v 18:08 | Reagovat

Máš úžasný nápady.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.