Pan profesor 2/2 (HP slash 15+)

16. dubna 2008 v 11:55 | Seiyuu |  + Lekce tajů nejvyšších (dokončeno)
Tak a je tu i druhý díl téhle povídky xD Snad splní očekávání xD

P.S.: Za beta-read děkuji Míle:-)



V líbání našel Snape užitečného pomocníka. Jak praxe ukázala, byl to nejlepší způsob, jak přimět Pottera v šoku, aby se přestal vzpouzet (i když na začátku to Sevík odnesl pár kousanci xD). Trochu ho znepokojoval fakt, že v tom má čím dál větší potěšení, a že začíná uvažovat i o pokračování. Snape byl zvyklý řídit se hlasem rozumu a citu měl většinou tolik, jako cihla v anestesii, ale Harry v něm probouzel stejné pocity, jako jeho matka Lily kdysi dávno, a to už dosahovalo k hranicím jeho sebeovládání.

Chlapec ztratil na váze i přes veškerou péči, kterou mu profesor věnoval. Skoro nemluvil, byl bledý a neustále vypadal duchem mimo. Jeho pohled odrážel jen to, co viděl ve snech - bolest, zoufalství, trýzeň (a to se domácí skřítkové mohli přetrhnout, aby ze Sevíkovy barabizny udělali slušné a útulné místo k bydlení). Jednou při jídle už to Snape prostě nedokázal snášet a (velice hlasitě) nakvašeně odložil příbor. Harry se nimral v jídle jako obyčejně.

"Můžete mi říct, Pottere, co se to s vámi děje? Vzpamatujte se, člověče!" Krotil se, aby to nezavrčel, naopak se nutil do klidného, racionálního tónu.

"Omlouvám se, pane," zamumlal chlapec a ani nezvedl oči od talíře. Jeho tón se Snapeovi nelíbil. Potter bez své obvyklé - Severus to nazýval arogancí - nebyl prostě Potter.

"Neomlouvejte se, radši se vzpamatujte. Víte, proč jste tady. Není to kvůli nočním můrám. Je to proto, že Pán zla se vás snaží dostat, psychicky vás zničit. Zná vaše slabiny, Pottere, a využívá je. Teď reagujete přesně tak, jak si to Pán zla přeje!" Poprvé za několik dní se na něj Harry podíval a v očích se mu objevilo něco jako náznak vzdoru.

"Snažím se," pokusil se o protest a Snape si v duchu gratuloval.

"To nestačí. V Nitrobraně se spíš horšíte než lepšíte, a to se jí věnujeme denně!" Reakce byla překvapivá. Harry zaťal zuby a pak se rozkřičel.

"Já už to tu nevydržím! Tady je to pořád to samé, den co den! Noční můry, Nitrobrana, noční můry, Nitrobrana... Pořád dokola. To by složilo každého!" Zuřivě zabodl oči (a vidličku) do talíře, aby Snape neobjevil podezřelý lesk v jeho očích. Dlouho bylo ticho a nakonec Harry znervózněl a zvedl hlavu. Snape si elegantním gestem spojenými prsty podepíral bradu a pozorně ho sledoval.

"Jste tu zavřený pro bezpečí nás obou, Pottere," začal mírně. "S tím se nedá nic dělat. Stejně jako vy, ani já jsem z tohoto domu neudělal ani krok. Pokud projevíte jakékoliv pokroky v Nitrobraně, dostanete se zpátky do Bradavic, myslete na to."

"Já to nezvládnu," svěsil Harry hlavu. Teď přetekl i Severusův pohár trpělivosti. Třískl pěstí do stolu.

"Odkdy se vzdáváte, Pottere? Nebo kolem sebe potřebujete mít neustále Weasleyho a Grangerovou? Bez nich je slavný Harry Potter jen ufňukané děcko?!" Ozvalo se další třísknutí a Harry byl okamžitě na nohách.

"Ani náhodou!" vyjel na Snapea, který to kvitoval pozdviženým koutkem a klidně dodal: "Tak se snažte, Pottere." V hlavě už mu přitom bleskově svištěly nápady, jak mu pomoct se trochu odreagovat. Napadlo ho, jak zabít dvě mouchy jednou ranou.

Přesto čekal ještě několik dní, aby se ujistil, že Potter to opravdu sám nezvládne. Když už chlapec vypadal, že je před zhroucením, došla mu trpělivost.

Harry ležel na zádech na posteli a tupě zíral do stropu. Číst ho nebavilo, jít do zahrady se mu nechtělo... Tak co měl dělat? Ani vrznutí dveří ho nepřimělo k jakékoliv aktivitě.

"Vstávej, Harry," protáhl tiše Snape. Chlapec se skoro vymrštil a chvíli nevěřil vlastním smyslům. Snape mu právě řekl jménem?

"Pane?" zeptal se zmateně. Profesor mu podal malou lahvičku s příkazem k vypití.

"Ehm, co to je?" odvážil se zeptat Harry. Takhle příjemně vonící lektvar od Snapea ještě nedostal.

"Uvolňuje to mysl i tělo. Je to Relaxační lektvar," suše ho informoval učitel lektvarů. Harry v duchu pokrčil rameny a obrátil obsah lahvičky do sebe. Chutnal příjemně sladce, skoro jako ovocná šťáva. Velice osvěžující ovocná šťáva... Nálada se mu projasnila. Jako by kolem sebe najednou viděl víc světla a konečně se vymotal z pavučiny, která ho poslední týdny ovíjela a dusila. Zachytil Snapeův potutelný úsměv.

"Do koupelny," popohnal ho. Harry pochopitelně neprotestoval. Nechtěl se hádat ani kazit si ten skvělý pocit pohody. Proč mu Snape tak úžasný lektvar nedal dřív?

V mžiku ležel ve velké vaně plné příjemně horké vody s nadýchanou voňavou pěnou. Na zádech cítil Snapeovy, teď už zahřáté, ruce. Severus se s ním moc nemazlil. Prostě ho rychle ponořil pod hladinu a zase prskajícího chlapce vytáhl. Harry si vytíral vodu z očí a muž mu mezitím do vlasů začal vtírat něco vonícího po myrtě. Harry si připadal jako v ráji, bylo mu čím dál líp. Snapeovy ruce přešly na krk a šíji a pomalými, dlouhými tahy masírovaly ztuhlé svaly. Postupně zahrnuly do svého pole působnosti i vychrtlá ramena. Pottera z těch smyslných tahů začalo mravenčit po celém těle. Za celou dobu Snape neřekl ani slovo a Harry se musel otočit, aby se ujistil, že je to opravdu on. Je tohle vážně Snape? mihlo se mu hlavou, ale lektvar měl tak silný účinek, že cokoliv, co hrozilo narušit pohodu, to prostě odsunul stranou.

Harryho tělo reagovalo na citlivé a neústupné doteky jako tělo každého zdravého patnáctiletého kluka. Snape velice dobře předvídal tuto reakci a proto hbitě, aniž by si všímal Potterova zahanbeného zrudnutí, odčaroval vodu a následně ho ručně zabalil do velké měkoučké osušky. Harrymu šla hlava kolem, přestával chápat. Chvíli se dokonce podezříval, že usnul... Ale tohle nebyla noční můra, rozhodně ne. Za normálních okolností by se už dávno začal nejspíš bránit nebo si minimálně klepat nad Snapeem na čelo, ale teď si připadal uvolněnější a bezstarostnější než kdy jindy. Prostě to neřešil.

Severus mohl použít Vysoušecí kouzlo, ale místo toho začal důkladně Harryho tělo otírat. Chlapec stál jako beránek. Jen když se Snape dostal k intimním partiím, slabě se zajíkl a tváře mu polil sytý ruměnec nad odpovědí vlastního těla. Snape přes něj přehodil lehký koupací plášť a za ramena ho směroval zpět do pokoje.

Pozorně sledoval Harryho oči, které se zdály lehce zamžené. Napadlo ho, jestli tohle není zneužití, ale jelikož byl Severus velice praktický člověk, pokračoval v dosažení vytyčeného cíle. Harry poslušně stál, dokonce vypadal, že každou chvíli usne a na rtech mu hrál blažený úsměv, který se nezměnil, ani když mu koupací plášť sklouzl z ramen. Stál zády ke Snapeovi. Jeho zase už chladné prsty mu přejely od krku po šíji a klíční kost. Vypadal křehce, jak byl pohublý.

Harry se momentálně pohyboval ve svém vlastním světě prohřátém příjemným teplem a projasněném sluncem. Při Snapeově letmém dotyku k němu otočil zelené oči s neurčitou otázkou.

"Pane profesore?" probral se na chvíli, ale ústa mu přikryl polibek. Tenhle se lišil od těch předchozích, které ho měly přimět vzpamatovat se z šoku. Byl dravější. Donutil ho pootevřít ústa a hrát doteď neznámou hru, kterou řídil Snape. Jeho ruce přitom zkušeně putovaly po chlapcově těle. Jen slabinám se vyhýbaly. Harry mu pod rukama vláčněl. Lektvar rozvinul plné působení a chlapci teď bylo všechno jedno, dokud to bylo příjemné. A o to se Severus hodlal postarat. Lehkým pohybem ho shodil na postel do měkkých peřin. Harry cítil ty studené ruce, jak prozkoumávají každou píď jeho těla. Snape zapojil do hry i ústa a líbal ho na krku (ale opravdu měl ještě pořád oblečení - narozdíl od Harryho xD). Dráždil ho, dokud Harryho tělo nezačalo reagovat.

Potterovým tělem probíhalo příjemné vzrušivé mrazení, které se postupně stahovalo do oblasti podbřišku. Najednou se z něj zvedla Snapeova příjemná tíha. Nespokojeně zamručel jako malé dítě. Ani oči se mu nechtělo otevírat. Nemusel čekat dlouho. Na posteli ucítil pohyb a následně i Severusovy ruce, které se tentokrát nedržely zpátky a porušily doteď zanedbávané nejintimnější území jeho těla. Z úst se mu vydral slabý, táhlý sten. Vzápětí však šokem rozevřel oči, když do něj cosi kluzkého vniklo. Nebolelo ho to, jen se polekal. Vlastně to bylo příjemné... Když už otevřel oči, uviděl, co to vlastně bylo - Snapeovy prsty. I přes účinky lektvaru by okamžitě zpanikařil, kdyby právě v tu chvíli Snape nenarazil na citlivé místečko, které vyslalo vlnu slasti do celého Harryho těla a donutilo ho zajíknout se. Jakékoliv myšlenky se vypařily, nechaly po sobě jen vzrušení. Když se Severusovy prsty stáhly, jen nesouhlasně zamručel. Kdyby byl plně při smyslech, spatřil by něco neskutečného - úsměv na Snapeových rtech. Takhle si vůbec neuvědomil, že byl svědkem malého zázraku. Severus mu k tomu ostatně nedal příležitost, protože tentokrát prsty nahradilo něco úplně jiného.

Harry krátce vykřikl, protože to ostře zabolelo. Ale jen na chvíli. Bolest po sobě zanechala jen nepříjemný pocit, který se během pár sekund rozplynul nadobro. Cítil v sobě pohyb, a aniž si to pořádně uvědomoval, propínal se a zmítal souběžně s tím, jak Snape dráždil citlivý bod (pro méně znalé - prostatu). Dál už to prostě nemohl snášet a ložnicí se rozlehl výkřik plný vzrušení i úlevy. Harry se ve Snapeově náručí sesunul do peřin. Severus už byl ostatně taky na pokraji orgasmu a dosáhl ho těsně po Potterovi. Na chvíli si dovolil ten luxus a lehl si vedle něj. Harry ucítil teplo jeho těla a z polospánku se přitulil a stočil do klubíčka jako kočka. Snape tomu musel věnovat už druhý (!) úsměv toho dne (a nejspíš toho desetiletí). Pak se ovšem kriticky rozhlédl, vstal a pár pohyby hůlkou uvedl postel do původního pořádku (v tom je zahrnuto i očištění Harryho). Zvedl ze země svůj hábit a šel si dát horkou sprchu. Byl si jistý, že tahle terapie Harrymu podstatně pomůže. Ostatně i on se cítil momentálně o desetiletí mladší a krásně uvolněný.

Ráno při snídani Snape jako první zaznamenal Harryho ostražitý pohled a následný ruměnec, který mu zalil tváře. S uspokojením zaznamenal i náhle obrovskou chuť k jídlu. Konečně se dočkal toho, že Potter bez odmlouvání snědl plný talíř. Dokud nebylo po jídle, ani jeden nepromluvil. Až když zmizely talíře, Harry si s viditelnými rozpaky odkašlal.

"Pane profesore, co se v noci...?" nedokončil, protože dostal barvu rajčete. Snape jen pozvedl obočí.

"Něco se vám zdálo, Pottere? V noci jste nekřičel ze spaní. Je možné, že Relaxační lektvar ovlivnil i kvalitu spánku," lhal nenuceně a dokonale nevinně Snape.

"Aha, to bude ono," polkl Harry.
 


Komentáře

1 Rose Rose | 16. dubna 2008 v 20:29 | Reagovat

To je nádhera, konečně po dlouhé době romantická povídka kde Sevík utěšuje Harryho, jen tak dál.

2 ravenablue ravenablue | 16. dubna 2008 v 23:22 | Reagovat

Konečně jsem se dočkala pokráčka. Je to nááádhera. Máš moc pěkný styl psaní. Škoda, že to nemá pokračování :-(

3 Peggy Peggy | 16. dubna 2008 v 23:34 | Reagovat

Nádherné!!! A jak krásně romanticky-snapeovské :))) Nechtěla bys napsat pokračování? Pěkně prosím, smutně koukám ... ... ...

4 Falkira Falkira | Web | 19. května 2008 v 13:12 | Reagovat

Báječné. :)) Jak to, že jsem na tvůj blog nenarazila dřiv? Píšeš fakt skvěle. :))

5 Janica Janica | 22. května 2008 v 17:14 | Reagovat

Bez těch komentů v závorkách by to bylo lepší :-)

6 Profesor Profesor | Web | 28. května 2008 v 16:42 | Reagovat

Kolik citu má cihla v anestezii?

Pěkná povídka.

7 Veronika Veronika | E-mail | 30. května 2008 v 8:50 | Reagovat

To je hezký. Moc se mi líbilo, že to Snape zahrál tak, že se mu to zdálo. Pokračování by fakt nebylo marný. Píšeš moc dobře.

8 Poison Fartgas Poison Fartgas | E-mail | Web | 31. července 2008 v 11:37 | Reagovat

Opravdu skvela povidka,malo by byt pokracovanie...Severus aky romanticky a nezny...

Proste sQele

9 Salazaret Salazaret | E-mail | Web | 1. prosince 2010 v 15:55 | Reagovat

Jo jo to bude ono... Páni, tohle bylo dokonalé... Úžasná léčebná metoda!!!
:D :D :D

10 Zuzana Zuzana | 12. září 2014 v 12:55 | Reagovat

Nepochybujem, že dobrý sex dokáže liečiť dušu, ale vadil mi ten relaxačný elixír, bez neho by to bolo dobrovoľné a o to krajšie.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.