Znovuzrození 2. část

26. dubna 2008 v 20:47 | Seiyuu |  + Loveless Stories
Taaak...Jakpak se Soubi vypořádá s odtržením od pouta k Seimeiovi? Muhehe, jen čtěte xDD

Soubi byl klidný - alespoň navenek. Ruku měl lehce položenou kolem Ritsukových ramen. Chlapec nervózně mrskal ocáskem. Vůbec se mu tohle nelíbilo. Vždyť i tak už jeho a Soubiho spojovalo pouto. Žaludek se mu stáhl, když v cvičebním sále spatřil po boku Nagisy Natsua a Youjiho - Zero. Soubi měl stále svůj ledově nezúčastněný výraz. Pokud to bude mít kýžený efekt, byl odhodlán podstoupit cokoliv. I jeho však překvapilo, že vedle Nagisy stál opřený o slepeckou hůl Ritsu-sensei. Nagisa jim pokynula.
"Nakonec jsem se rozhodla spolupracovat s tvým učitelem, Soubi-kun. Ritsuko, ty počkáš s Midorim a Ai vedle," ukázala na chlapcovy staré známé.
"Chci tu být se Soubim!" vykřikl Ritsuka. Ai ho zatahala za rukáv.
"Pojď uvidíš všechno, tamto zrcadlo je průhledné," přesvědčovala ho.
"Běž, Ritsuko," vložil se do toho klidný rozhodným tónem Fighter. "Nic se mi nestane.
"Jak to můžeš vědět?!" obul se do něj chlapec.
"Prosím, Ritsuko. Dělám to pro nás oba," usmál se na něj Fighter. Chlapec se nechal tedy odvést (se značnou nevolí) do vedlejší místnosti, která se nacházela právě za oním průhledným zrcadlem. Midori jim všem přistrčil židle.
"Myslím, že můžeš být klidný. Senseiové nedovolí, aby si Soubi ublížil," snažila se Ai uklidnit Ritsuku, ale ani ona si tím nebyla jistá. Rozhodně ne po tom, co uviděla Zero. Midori jí povzbudivě stisknul ruku.
Napjatě skrze mikrofon poslouchali, co říkají ve vedlejším sále.
Ritsu-sensei se nechal Nagisou dovést k pohodlné židli.
"Soubi-kun," začal autoritativním učitelským tónem, "Jaké je první pravidlo Fightera."
"Ochránit Sacrifice," odpověděl Soubi bez zaváhání.
"A co je povinností Sacrifice?"
"Nést rány svého Fightera." Ritsu se odmlčel a Nagisa kývla na Zero.
"Systém iniciován!" zavelel Youji. Vyvstalo kolem nic magické bojové pole. Soubi se napjal, ale vyčkával. Nebyl dosud vyzván k souboji. Ani jeden ze Zero se tím očividně netrápil. Měli své instrukce od Nagisy.
"Známe tvé jméno, Agatsuma Soubi. Známe tvé jméno, Beloved, a ovládáme ho," zaveleli oba. Soubi pocítil temné obruče, jak svírají jeho duši. Promluvil opět Ritsu-sensei.
"Nebyl jsi vyzván k boji a nemáš tu Sacrifice, Beloved. Tvůj Sacrifice tě odvrhl. Jsi sám." Chladný hlas Ritsu-senseie jako by vyťal Soubimu políček. Skoro sebou trhnul. Moc obsažená ve slovech jeho učitele ho zbavila jakékoliv bojovnosti. Uvědomoval si, že je to kouzlo, které ho má spoutat, ale...sensei měl pravdu. Jeho Sacrifice, jehož jméno měl vryté do kůže jej opustil. Tma kolem něj se zahustila a sevřela ho víc.
"Zavolej svého Sacrifice!" práskl Ritsuův hlas jako bič.
Ve vedlejší místnosti se Ritsuka napřímil.
"Soubi mě volá!" Naštěstí měl Midori pohotové reakce a zadržel ho, než stihnul vyběhnout za Fighterem.
"Zůstaň tady, Ritsuko," snažil se ho uklidnit.
"Ale oni bojují!"
"To vidím taky. Kdyby tě tam učitelé chtěli, byl bys tam!"
Soubi poslušen rozkazu volal...do prázdna. Nedostal odpověď, Sacrifice nepřišel.
"Tvůj Sacrifice tě odvrhl," opakoval Ritsu tiše. "Už nejsi nic. Bez Sacrifice není Fighter. Bez Beloved neexistuješ." Zero to po něm jako ozvěna opakovali.
"Complete restrain!" zvolal Youji a Soubiho k zemi srazily těžké řetězy. Ani nehlesl, ale uvnitř jako by ho rvali rozžhavenými kleštěmi na kusy. Ne nadarmo byl Ritsu jeho učitel. Manipuloval se slovy stejně obratně jako on sám. Proto mluvil on a ne Zero. Ti pouze znovu zaútočili - elektrickým výbojem. Soubiho nemohla fyzická bolest zlomit...jen psychická. Přesto musel zatnout zuby.
"Nemáš se jak bránit. Nikdo ti to nepřikázal. Jsi Fighter. Bez příkazů nemůžeš dělat nic, ani existovat. Pouze se tiše, bez protestů vzdát silnějšímu."
"Nikdy!" probral se Soubi a byl by se začal bránit - ale strnul. Jeho slova byla jen dechem procházejícím skrze jeho hrdlo a pouze takovou měla sílu. Jeho moc, obratnost se slovy...všechno bylo pryč. Příkaz, potřebuju příkaz...musím dostat PŘÍKAZ! Burácelo mu zpomaleným a otřeseným vědomím. Pravda ho uhodila jako těžké kladivo. Nemá právo na existenci. Nemá Sacrifice, kterému by sloužil. Který by mu přikázal bojovat.
"SEIMEI!" vykřikl zoufale a svezl se na kolena. Prudce oddechoval. Kde je Seimei? Takhle prohrajeme...Hlupáku, Seimei tě nechal, nevrátí se pro tebe! Nejsi už Fighter. Neexistuje Fighter bez Sacrifice! Ne, ne...je tu ještě Ritsuka...
Ritsu-sensei jako by tuto myšlenku slyšel.
"Nemáš Sacrifice. Svými vlastními slovy jsi zapřel i Ritsuku. Nejsi nadále Fighter." Tahle slova byla smluveným signálem pro poslední úder Zero.
"Bond destroy!" vykřikl Youji. Tma zahalila Soubiho. Nikdo si ani nevšiml, že Nagisa-sensei vyklouzla z místnosti k Ritsukovi.
"Co mu to děláte?" vrhl se na okamžitě chlapec.
"Tiše," přiložila si Nagisa prst na ústa. "Pořádně mě poslouchej..."
Tma se pomalu rozpouštěla a odhalila tak bezvládné tělo na podlaze. Platinové vlasy byly rozhozené po dřevěné podlaze jako svatozář. Soubi byl v bezvědomí. Práskly dveře a do sálu se vřítil Ritsuka. Pomalejším krokem ho následovala Nagisa. Midori s Ai vše sledovali skrze zrcadlo.
"Soubi!" zděsil se Ritsuka a zatřásl s ním.
"To nepomůže. Pouto, které ho vázalo k Seimeiovi z něj bylo doslova vyrváno. Je v šoku," konstatoval chladně Ritsu-sensei.
"Cítíš svoje pouto?" rychle se mezi ně vložila Nagisa, protože chlapci se zběsile zaleskly oči.
"Jak to mám vědět?! Vždyť jste říkali, že jste z něj pouto vyrvali!" rozkřičel se.
"Pouto k tvému bratru. Ale to, které vytvořilo most mezi vámi, aniž by vás spojovalo jméno, zůstalo zachováno. Alespoň teoreticky by mělo," konstatoval suše Ritsu. Ritsuka se s vynaložením obrovského úsilí uklidnil. Vzpomínal na toho motýla, který mu říkal, kdy je Soubi v nebezpečí. Na ten pocit, když ho Fighter vola, když ho při souboji líbal...
"Ano, cítím to," šeptnul. Lehké jako vlákno babího léta...ale bylo tam.
"Výborně. Vydej se za ním, Ritsuko," povzbuzovala ho Nagisa.
"Ale jak..." chlapec zmlknul, protože měl pocit, že na tohle musí najít odpověď sám, aby to bylo správně. Ať už Soubimu řekli cokoliv, on je jeho Sacrifice. A nenechá ho odejít. Pomalu, jako by se bál, že se to tenké vlákno rozplyne, se dostával k Soubimu...
V šedé mlze nebylo nic vidět. Zato se ze všech stran ozývalo vzlykání. Ritsuka se pokoušel najít zdroj pláče, ale jen bloudil v kruzích. Volal, ale mlha mu vracela jen výsměšnou ozvěnu. Pouto...skoro na něj zapomněl. Jako Ariadnina nit ho vedlo, dokud nespatřil tmavou siluetu.
Seděl tam schoulený do klubíčka - chlapec stejně starý, možná dokonce mladší, jako Ritsuka. Měl ještě ouška a ocásek, ale v jeho rysech Ritsuka bezpečně rozeznal Soubiho.
"Soubi!" zavolal na něj. Vypadalo to, že chlapec ho nevnímá. Jen úpěnlivě vzlykal. V jeho vzlycích byla rozlišitelná slova.
"Všichni...nechali mě tu...Nikdo...rád...Jen věc...Nemám právo...život..." Celý se třásl.
"Soubi!" Ritsuka se k němu vrhnul a objal ho. Až teď si chlapec uvědomil jeho přítomnost.
"Kdo jsi?" zamrkal a snažil se skrze slzy zaostřit.
"Aoyagi Ritsuka, Loveless. Nepoznáváš mě, Soubi?"
"Aoyagi...Ritsuka...Proč tu jsi?" posmrkl malý Soubi.
"Přišel jsem pro tebe. Pojď se mnou," uchopil ho Ritsuka za ruku.
"Proč? Nikdo mě nechce," dal se znovu do pláče chlapec.
"Já tě chci. Vzpomeň si na mě, Soubi!" naléhal Ritsuka.
"Love...less? Ritsuka?" zamumlal chlapec, jako by se mu něco vybavovalo. "Nemůžu si vzpomenout...Ritsuka...Ritsu - RITSUKA!" vykřikl a vytřeštil oči. "Ne, ne...zapřel jsem tě...Nše pouto..." rozvzlykal se znova.
"Ne, Soubi. Naše pouto pořád trvá a bude silnější než kdy dřív!"
"Jak můžeš vůbec být ve společnosti zrádce jako jsem já?"
"Nezradil jsi mě. Nikdy jsi nezradil. Do této chvíle, dokud existovalo spojení mezi tebou a Seimeiem, to nebyla zrada. Teď už není. Jsem tu jen ty a já. Ty mě u sebe nechceš?" Ritsuka se snažil najít nějaký důvod, aby se Soubi vrátil. Necítil se tu dobře.
"Nikdy! Zemřel bych pro tebe, Ritsuko!" vykřikl zapáleně chlapec. Ritsuka se usmál.
"Nechci po tobě, abys zemřel. Žij pro mě!"
Soubi spal, teď už klidným a zdravým spánkem. A vedle něj Ritsuka. Oba je to vyčerpalo. Soubi se však probudil dřív. Dlouhým pohledem spočinul na Ritsukovi. Cítil se...dokonale. Tak úplně jako ještě nikdy. Vybavoval si přesně každou chvíli, která se odehrála...A byl Ritsukovi bezmezně vděčný. Teď je opět čistý blank Fighter. Soubi se zachvěl nedočkavostí. Toužil nést Ritsukovo jméno.
 


Komentáře

1 white rabbit white rabbit | E-mail | Web | 30. května 2008 v 9:31 | Reagovat

pane bože to je nádherné! úžasné! dokonalé! máš bezmezný talent! :)

2 Yuiko Yuiko | Web | 20. července 2008 v 11:19 | Reagovat

přesně, bylo to nádherný :)

3 Aiko Aiko | 28. března 2009 v 17:31 | Reagovat

moc kráskééééééééééé

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.