Zpověď (HP slash 15+)

24. dubna 2008 v 13:17 | Seiyuu
Povídka navazuje na Svítání xD Snad mi prominete, že teďka píšu jiný cyklus xP

Draca Malfoye probudila bolest hlavy a strašné sucho v krku. Chtěl se po paměti natáhnout pro láhev s dýňovou šťávou, kterou měl na nočním stolku, ale hmátl jen do prázdna. Protřel si oči. Kde to jsem? Postupně si vybavoval noční milostné dobrodružství. Aha, tohle bude Potterův pokoj... došlo mu. Jako líná kočka se protáhl. Celá místnost byla příjemně prohřátá sluncem. Vůbec se mu nechtělo vstávat. Moment, jaký je den? Jo, sobota vlastně. Tak to je v pohodě, zkonstatoval, že neučí.
Harryho nikde neviděl. Jen na pracovním stole ležela snídaně se vzkazem a přes židli měkký župan. Draco jej na sebe navlékl, sedl si k snídani a zvědavě se podíval na vzkaz.
Nechtěl jsem tě budit. Vezmi si, co chceš. V první levé zásuvce je prášek proti nevolnosti. Kdybys cokoliv potřeboval, jsem u sebe v kabinetě. Vlastně bych s tebou rád mluvil. H.
Draco se zašklebil. Momentálně neměl náladu na Potterovy řeči. Cítil, že potřebuje být sám. Jako vždy po podobném zážitku, který rozryl dávné rány. Snad posté si vzpomněl na svého otce a zadoufal, že si to v Azkabanu pořádně užívá. Sám by si ho sice vychutnal víc, ale i tak - nějaký trest jeho otec dostal. Dost! zarazil vzpomínky. Spořádal snídani, vzal si prášek, zapil všechno dýňovou šťávou a vydal se do vlastního pokoje se převléct. Venku bylo krásně. Sluníčko ho vylákalo k jezeru. S radostí nastavoval svou bledou tvář jeho polibkům, jako by doufal, že rozpustí stíny na jeho duši. Ale na to bylo i sluneční světlo málo. Možná...možná by mohl jít za Potterem. Skončilo by to stejně jako vždycky v posteli.
Jsi normální děvka! Jak se na tebe Potter může vůbec podívat a dokonce se tě dotýkat? Je mi z tebe zle! syčel na něj vnitřní hlas. Draco se ho snažil nevnímat. Nehledě na to, jak mizerně se to další ráno cítil, noci plné drsného sexu ho dokázaly zbavit bolesti...aspoň na chvíli. Zároveň však podvědomě toužil po něčem úplně jiném...ale neodvážil se to přání dát najevo ani před sebou samým, natož před někým jiným.
Uvědomil si, že ho nohy nesou do hradu - směr Potterův kabinet. Zastavil se před ním. Cítil nutkání otočit se a utéct. Jasně, stáhnout ocas mezi nohy a zdrhnout...Jsi pravý Malfoy! Draco zaskřípal zuby a přinutil se zaklepat. Na Harryho výzvu vstoupil. Učitel obrany proti černé magii se na něj mírně usmál.
"Chtěl jsi se mnou mluvit," založil si Draco ruce na prsou a vyzývavě svého kolegu probodával pohledem.
"Posaď se," vyzval ho Harry a oběma nalil do bílých šálků čaj. "Jo, chtěl jsem s tebou mluvit. Vlastně jen tak ze zvědavosti. Nedá mi pokoj, abych nepřemýšlel, kde se v tobě bere všechna ta touha po bolesti." Uf, je to venku, oddechl si Harry. Bylo pro něj těžké vůbec tu větu zformulovat, natož ji vyslovit. Ale opravdu cítil o Draca starost.
"Po tom ti nic není, Pottere," zlostně zúžil Malfoy oči a prudce vstal. Hned na to cvakl u dveří zámek a Harry se postavil taky.
"Proč utíkáš, Draco?" zeptal se mírně.
"Nestrkej nos, kam nemáš!" vyštěkl blonďák. Ten zatracený Potter nás tu zamknul! Najednou si připadal jako myš chycená do pasti. Harry k němu přešel. Draco couval, dokud nenarazil na stěnu. Vytáhl hůlku a varovně ji namířil na Pottera.
"Už ani krok! Po tom ti nic není, jasné?!" Ani si neuvědomil, že jeho hlas dosáhl hysterických výšek. Za to všechno mohl ten Potterův zatraceně upřený pohled. Byla v něm starost. Draco nenáviděl, když se o něj někdo staral. Vždyť i vlastní otec ho předhodil Pánu zla!
"Prokleješ mě?" změřil si ho skepticky Harry.
"To si piš!"
"Myslím, že ne," usmál se okouzlujícím způsobem Harry a naklonil se k Malfoyovi. Tomu se začala jemně chvět hůlka. Harry měl pravdu - žádnou kletbu nevyslal, přestože všechny jeho obranné instinkty ječely, ať uteče nebo Pottera nějak zneškodní. Ne, Draco jen zíral do zelených očí a nedokázal se bránit jemnému dotyku rtů.
"Chci vědět, co se stalo," odtáhl se Harry mírně. Druhou rukou odtáhl Dracovu hůlku, aniž by si toho ten vůbec všimnul.
"Nech mě být, Pottere," opáčil učitel lektvarů, ale postrádalo to počáteční razanci. Teď spíš prosil.
"Ne," odmítl jednoduše Harry a přitáhl Draca k sobě. Prstem ho pohladil po tváři a něžnými polibky pokryl jeho líce, čelo, nos, zavřená víčka a nakonec i rty. Malfoy se ho všemožně snažil odstrčit, protože cítil, že jestli bude Harry pokračovat, umře ponížením, protože se úplně normálně rozbrečí jako malý fakan.
"Nic ti říkat nemusím," vydechl.
"Ne, ale řekneš," pousmál se Harry.
"Musíš si být tak nechutně jistý sám sebou?" sykl Malfoy. Potter neodpověděl, jen ho zlehka pohladil po tváři a Draco srazil jeho ruku stranou. Harry se nenechal odradit.
"V noci jsi mluvil ze spaní. Ptal ses mě, proč se o tebe starám. A pak něco o tom, že 'oni' se nestarali. Kdo jsou ti 'oni', Draco?" Malfoyovi se rozšířily panenky a přes tvář mu přeběhl stín.
"Nech mě," sklopil oči a odvrátil hlavu.
"Má to něco společného s Voldemortem?" naléhal Harry.
"Neříkej přede mnou to jméno!" zavřískl Draco a prudce ho udeřil do tváře. Potter ho pustil. Draco neváhal, hůlkou rozrazil dveře a doslova utekl. Harry stál ve dveřích a zamyšleně se za ním díval. Mimoděk si přitom mnul čelist v místě, kam ho Draco udeřil. Má ránu, uznal a bolestivě se zašklebil.
Draco doběhl k sobě do pokoje, práskl dveřmi a s úlevou se o ně opřel. V očích ho štípalo a v hrdle pálilo. Musel s tím ten blbec začínat?! Schoval obličej do dlaní a protože byl sám a mohl si to dovolit, rozeštkal se.
Malfoye nebylo vidět za celý den ani ve Velké síni při jídle a nedostavil se ani na učitelskou poradu. Harry se cítil provinile, protože věděl, že je za to pravděpodobně zodpovědný on. Ani to ho však neodradilo od toho, že chtěl z Draca dostat, co se tenkrát stalo. Ne kvůli nějaké morbidní zvědavosti. Prostě mu na mladém učiteli lektvarů záleželo. Kdykoliv spolu spali, viděl v Dracových očích, jak ho to zevnitř užírá.
Večer se odhodlal za Malfoyem jít. Předtím ještě zašel do kuchyně, kde mu skřítci ochotně dali pro zmijozelského učitele jídlo s tím, že od rána nic nejedl.
Harry zaklepal na jeho dveře. Už si myslel, že Draco neotevře, ale k jeho překvapení se nakonec přece jen klika pohnula.
"Co chceš, Pottere?" zeptal se Dracův unavený a dost zvláštně zabarvený hlas.
"Přinesl jsem ti něco na zub," zatvářil se nevinně učitel obrany proti černé magii. Dveře se váhavě otevřely.
"Tak pojď dál. Ale žádné dotěrné otázky, nebo tě prokleju," blýskl po něm blonďák očima. Harry se jen usmál a vstoupil.
Malfoyův pokoj (kde mimochodem ještě nebyl) byl vyvedený ve zmijozelských barvách. Uspořádání tu panovalo podobné jako v Harryho pokoji, jen okno nesměřovalo k východu ale na sever. U něj stál psací stůl a na protější straně postel s nebesy. Na stole plápolala lampa jasným bílým světlem, které vrhalo po celé místnosti přízračné stíny.
Potter položil jídlo na stůl a sledoval, jak Draco vyhládle všechno polyká. Dokud nedojedl, nepronesl Harry ani slovo. Malfoy si způsobně utřel ubrouskem ústa a zabodl šedý pohled do svého společníka.
"Chtěl jsi ještě něco, Pottere, nebo jsi mi jen dobrosrdečně přinesl večeři?" zeptal se jízlivě.
"Vlastně ještě něco v plánu mám," přiznal se a pohladil Draca něžně po tváři. Tomu se zaleskly oči.
"Jsem nějaká tvoje děvka?" syknul, ale chyběla tomu bojovnost. Harry si ho přitáhl k sobě, Draco se nechal. Zabořil obličej do hebkých platinových vlasů a chvíli jen vdechoval jejich příjemnou vůni. Neodpověděl. Levou rukou objal Draca kolem pasu. Pravou rukou si lehce přidržel jeho bradu, aby ho mohl políbit. Něžně přejížděl jazykem jeho rty, dokud mu Draco nevyšel vstříc. Jeho dravosti se však Harry tentokrát nepodvolil. Naopak - čím byl Draco drsnější, tím on přidával na jemnosti. Dlouhými tahy ho hladil po zádech, po pažích i po tváři.
"Jdi s tím do háje, Pottere!" prsknul Malfoy jako rozzuřená kočka. Harry se jen pousmál.
"Dneska ne, Draco. Dneska to bude podle mě," broukl mu do ucha. Draco se nevědomky zachvěl. Tohle ne! Jestli to Potter myslí vážně, tak...tak...!
Potter to očividně vážně myslel.
"Já nechci!" pokusil se ho od sebe odstrčit.
"Ani bych neřekl," otřel Harry smyslně a výmluvně jejich klíny o sebe. Na obou bylo vzrušení velice patrné. Harry začal rozepínat knoflíčky Malfoyova hábitu. Při tom sjel z jeho úst k místečku pod obloukem čelisti. Polaskal rty jeho hebký ušní lalůček a pokračoval na šíji. Draco v jeho náručí se napůl sesunul a napůl zavzlyknul.
"Takhle ne...Pottere...Harry...Takhle ne!" Ale Harryho doteky z něj vysály jakoukoliv sílu k odporu. Všechno se v něm řítilo do víru paniky. Roztřásl se, jako by to mělo být jeho poprvé.
Jako hadrová panenka se nechal zvednout a složit do stříbrozelených nadýchaných peřin. Když si Harry přetahoval přes hlavu hábit, vycítil příležitost uniknout, ale zelený pohled ho přikoval na místo. Místo útěku tedy skopnul na zem vlastní hábit. Potter se svléknul do půli těla a stejnou službu prokázal i Dracovi. Zatímco něžnými polibky zasypával blonďákovu šíji a klíční kosti, jemně mu palci přejížděl po bradavkách a krouživými pohyby postupoval po břiše ke slabinám.
"Přestaň..." slabé zaštkání jen donutilo Pottera být ještě ohleduplnější. Draco byl v obličeji bílý jako křídová stěna, těžce oddychoval a slabě sténal. Jeho tělo však reagovalo bez pobízení. Zvedal pánev, aby se ještě víc vystavil vzrušivému tlaku Harryho dlaně. Kalhoty mu začínaly být až bolestivě těsné - a Potter nechtěl žádnou bolest. Uvolnil přezku a kalhoty následovaly na zem oba hábity. Stejně ulevil i sobě - pohled na bezbranného Draca ho vzrušoval.
Nenasytné rty putovaly po bílé obnažené kůži, aniž by zanechávaly obvyklé rudé stopy. Jazyk polaskal bradavky, ale nespokojil se s tím. Draco tiše zakvílel, když jeho přirození pohltila Harryho ústa. Zatínal ruce v pěsti, až si je rozdrásal. Tohle ještě nikdy nezažil. Vždycky to byl on, kdo dával tuhle službu...Proč to Potter dělá? Ať přestane... Draco sám neměl sílu vzdorovat. Možná něco v něm ani vzdorovat nechtělo. Ale umíral při pomyšlení, že se tu Potterovi rozbrečí jako malý usmrkanec.
Harry to zatím tak daleko nenechal dojít. Na jeho pokyn se Draco skoro bezvládně přetočil na břicho. Sáhl po tubičce lubrikantu (tady se raději spoléhal na mudlovské prostředky) a jeho prsty do Draca hladce vklouzly.
Celé alabastrové tělo se napjalo.
"Nech toho...Ne tak jemně...Sakra, Pottere!" procedil mezi zaťaté zuby Draco, protože ucítil slzy, jak ho štípou v očích.
"Žádná bolest," zašeptaly měkké rty do jeho ucha a Harry na něj pomalu nalehl. Snad poprvé bezbolestně Draco ucítil slast. Byla jiná, nepoznaná. Celý se třásl, když se v něm Potter pohyboval a přitom něžnými polibky zasypával jeho šíji a záda, když ho smyslnými tahy hladil po těle. Nakonec ty mučivě obratné ruce sjely do Dracova klína. To byla poslední kapka. Draco v extázi vykřiknul. Tělem mu projížděla rozkoš zbavená trpké příchutí ponížení a přece nesla ponížení jiného druhu - takové, kterému se musíte postavit ve chvíli, kdy vaše vnitřní bloky a obrany padnou.
Bezmocně se v peřinách rozvzlykal. Harry mlčel, jen ho zezadu objal a přitiskl k sobě.
"Co ti udělali, Draco?" zašeptal mu do ucha a otočil ho k sobě. Marně se Malfoy snažil zakrýt uslzený obličej. Draco křečovitě svíral pěsti, ale nakonec se poddal hřejivému objetí, které pro něj bylo bezpečím. Dostal chuť to ze sebe všechno vysypat, rozříznout ránu, která mu plnila duši jedem.
"Otec...ten parchant - hic - hodil mě jemu. Jako - hic - nějakou věc - hic. Nejdřív on, pak jeho - hic - smrtijedi. Jako bych - hic - byl jen laciná - hic - děvka. A otec to věděl - hic - a stejně - hic - mě odkopnul - hic - pryč, jako kus - masa," vychrlil to ze sebe blonďák ve vodopádu slov a vzlyků. Harryho zamrazilo. Tak od toho ty jizvy...ta touha po bolesti...Přitiskl k sobě milence ještě blíž.
"Už je to za tebou. Oba zaplatili za to, co ti udělali, Draco. Ty se za to trestat nemusíš," mluvil na něj jako na vyděšené zvířátko tak dlouho, dokud Malfoy neusnul schoulený v jeho náručí.
 


Komentáře

1 Hedvika Hedvika | 24. dubna 2008 v 16:15 | Reagovat

Krásná povídka!!!Bože, ať už je tady pokračování ^-^ rychle rychle pisej:)krásnej blogísek máš fakt talent mocinky gratulujuuuuu:)

2 Peggy Peggy | 24. dubna 2008 v 17:14 | Reagovat

Tohle mi nedělej !!! Ukousnout to v tom nejlepším - doufám, že brzo přibude pokračování, jinak se asi zblázním ... ... ... A vůbec mi nevadí, že se teď zas věnuješ tomuhle cyklu, oni jsou totiž úžasné oba :)))

3 ravenablue ravenablue | 24. dubna 2008 v 19:13 | Reagovat

Ahoj Seiyuu. Jako vždycky nádherná povídka. Vůbec nevadí, že se teď věnuješ této povídce. Já si ráda přečtu všechno co napíšeš. Jak už jsem psala, tvůj sloh je perfektní a dobře se mi čte. Jen tak dál.

4 Peggy Peggy | 24. dubna 2008 v 22:16 | Reagovat

To je nádhera !!! !!! !!! Já myslela, že budu muset čekat a ty jsi to vyřešila takhle krásně ještě dneska... A jak pěkně Harry Draca utěšil ...

5 ravenablue ravenablue | 24. dubna 2008 v 23:44 | Reagovat

Krása. Já nemám slov. Prostě nádhera.

6 Blanch Blanch | 30. dubna 2008 v 23:17 | Reagovat

jůůůů...další autor, kterému tady začnu, myslím, lézt častěji :)))) Další díl bude? :)-

7 Seiyuu Seiyuu | 3. května 2008 v 9:10 | Reagovat

Všechno je možné xDD

8 Nerla Nerla | Web | 20. května 2008 v 21:09 | Reagovat

Velmi, velmi zajímavé. Dokonce vývojové postavy - to se u ff často nevidí ;-)

9 Falkira Falkira | 21. května 2008 v 19:57 | Reagovat

No tedy. Kloboud dolů. Takhle fantasticky popsané niterné pochody jsem už dlouho neviděla. Prostě perfektní. Opravdu mě to dostalo.

10 Janica Janica | 21. května 2008 v 21:29 | Reagovat

To je nádherný, děkuju, já jsem úplně mimo :-) . Doufám, že bude pokračování :-) .

11 Dania Dania | E-mail | Web | 2. června 2008 v 12:47 | Reagovat

Moc se mi to líbí. Těším se na další díl, píšeš moc krásně :-)

12 Starvation Starvation | E-mail | Web | 12. července 2008 v 1:52 | Reagovat

Moc pěkné...takové povídky mám nejradši,na takový pairing,avšak jen málokdy je najdu :)

13 Lucy Lucy | 20. července 2008 v 16:47 | Reagovat

Velmi dobrá poviedka. Píšeš perfektne.

14 Luchia Luchia | 23. července 2008 v 23:47 | Reagovat

Nádherné- to...Bylo nádherné!

15 laky laky | 11. srpna 2008 v 20:48 | Reagovat

Souhlasím,bylo to vážně perfektní:)

16 Miraella Miraella | Web | 25. srpna 2008 v 0:10 | Reagovat

Tahle povídka má v sobě neskutečnou hloubku a mnoho krásy i bolesti.. Pevně doufám, že se dočkám jejího pokračování.

17 brandivina brandivina | Web | 18. ledna 2009 v 23:47 | Reagovat

Moc pěkná povídka,super napsaná!

18 tess tess | E-mail | Web | 6. února 2009 v 21:44 | Reagovat

povídky je opravdu krásná. doufám, že ještě přibude nějaké pokračování. budu se těšit

19 mary.y mary.y | 14. října 2011 v 12:57 | Reagovat

Moc krásná povídka :).

20 Katie Katie | 25. března 2012 v 17:08 | Reagovat

Opravdu úžasná povídka!! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.