Něco mi dlužíš (15+)

3. května 2008 v 20:16 | Seiyuu |  + Loveless Stories
Tahle povídka je z doby, kdy je Soubi stále Fighterem Seimeie a bydlí se svým kamarádem Kiem na koleji xD
Povídka je věnována Alex, na jejíž přání vznikla x)

Kio se věnoval své oblíbené činnosti - vaření, a přitom samozřejmě lízání nepostradatelného lízátka. Měl momentálně to nejsladší, co ve svých zásobách našel (jahodové), aby uklidnil pocuchané nervy. Dokonce o něj sem tam skřípl zuby, což by za normálních okolností považoval za svatokrádež. Zuřivě míchal omáčku na nudle, až najednou vystříkla a zasyčela na sporáku. Kio jadrně zanadával a rychle se snažil přiškvařenou skvrnu odstranit dřív, než začne smrdět víc, než už smrdí.
Když dovařil, zklamaně zaznamenal, že svého spolubydlícího by pořád nejraději roztrhnul jako hada. Ne že by se pohádali, tak jednoduché to nebylo. Soubi se s ním nikdy nehádal - což byl právě jeden z mnoha problémů. Vlastně měly všechny jednu jedinou příčinu jménem Aoyagi Seimei. Kio zuřivě skousnul lízátko. Kdyby tu ten spratek nebyl, bylo by to pro Sou-chana daleko lepší! A pro mě samozřejmě taky. Jakýsi podělaný Sacrifice...Měli by toho bastarda zavřít za týrání! Neopatrně třískl dvěma miskami o stůl, až pobryndal ubrus. Vztekle odešel pro utěrku.
"Sou-chan, večeře!" zahučel do vedlejší místnosti, kde se právě Soubi věnoval seminární práci. Nic se neozvalo. Kio opatrně zabalil lízátko do obalu a zhltl svou porci. Tu Soubiho nechal prostě stát na stole. Fakt, že vařil, měl být teoreticky krokem k usmíření. Kio uznával, že se nechal vytočit jako první, což se mu obvykle nestávalo. Jenže Soubi už měl zase období, kterému Kio říkal "psí nemoc". Ten bastard Seimei už ho zase nějak driloval. Mladíkovi to trhalo srdce. Taky mu vždycky při pohledu na Sou-chana naskočila husí kůže. Během těchhle etap byly jeho oči podivně nepřítomné, zahleděné do světa, který Kio nemohl a nechtěl pochopit.
Ticho ze sousedního pokoje se prodlužovalo a Kio hryzal do lízátka čím dál úporněji. Když křuplo, nabroušeně vstal, vyhodil špejli a rázně vkročil do Soubiho "ateliéru". Který zel prázdnotou. Jen dveře na balkon byly otevřené. Poněkolikáté za krátkou chvíli Kio peprně zanadával. Nutno dodat, že většina se jich sesypala na Seimeie. Tohle Soubi dělal během "psí nemoci" pravidelně. Mladík za sebou práskl dveřmi, uklidil nádobí, Soubiho porci nechal na plotně a šel spát. Však on se Sou-chan zase objeví.
K ránu ho cosi vzbudilo. Když si protřel oči, uvědomil si, že jsou to zvuky v kuchyni a slabé světlo. Sou-chan... pomyslel si a zase usnul.
Ráno zaspal. Když se podíval na budík, zježily se mu hrůzou vlasy. Měl přesně třináct minut do začátku přednášky. Z bytu vyběhl, jako by mu za patami hořelo. Vůbec se nestihl dívat po Soubim. Ten se však neobjevil ani na jediné přednášce za celý den. Ze spolužáků ho nikdo nepostrádal. Soubi neměl nikdy zájem se s někým přátelit. Dá se vlastně říct, že Kio se mu vnutil. Každopádně ho Soubi alespoň občas akceptoval. A občas si poskytovali drobné službičky a pozornosti.
Domů dorazil stále nabroušený jako bůh pomsty a odhodlaný se se Soubim klidně i poprat, aby se konečně probral. K tomu naštěstí nedošlo. Soubi seděl v kuchyni na židli a vypadal jako chodící mrtvola. Pod očima měl temné kruhy a na tváři modřinu. Příchod svého spolubydlícího snad ani nezaznamenal, jen zíral na hrnek kávy, jako by to byla nejzajímavější věc na světě. Kio schválně třískl dveřmi. Bez reakce. Až když se kolem Soubiho protáhl, aby se zavřel ve svém pokoji, zarazil ho tichý hlas.
"Kio." Sou-chan ani nezvedl hlavu, jen ho nevýrazně oslovil.
"Co je?" zabručel Kio.
"Stěhuju se." Kiovi spadla čelist.
"Ehm, máš nějaký závažný důvod?" dostal ze sebe.
"Dostal jsem příkaz," zněla bezvýrazná odpověď. Kiovi se rudě zalesklo před očima. Zase ten zkurvený Seimei!
"Nemyslíš si, že tohle ten tvůj milovaný Sacrifice přehání? Hele, Soubi, vzpamatuj se, chlape!"
"Rozkaz je rozkaz," pokrčil rameny Soubi. "Sbalený jsem a byt mi sehnal Seimei. Nesmím se rozptylovat." Kio nevěřil vlastním uším.
"Rozptylovat?! Copak já tě rozptyluju?" zvýšil dotčeně hlas. Soubi se zahalil do mlčení jako do pancíře. Nevěděl, jak Kiovi říct, že jeho přání to není, ale příkazy jsou definitivní. Když se na něj včera večer Kio opravdu rozčílil, cítil se kvůli tomu provinile. Následkem toho se při tréninku dost nesoustředil. Seimei ho tvrdě potrestal a rozkázal mu se odstěhovat. Ale tohle Kiovi prostě nedokázal přiznat. Ten mlčel a Soubi se pomalu začal obávat reakce, když ho přítel překvapil.
"Řekl ti ten tvůj Seimei, kdy se máš odstěhovat?"
"Do zítřka," zněla bezbarvá odpověď." Soubi ucítil Kiovo triumfální pousmání.
"Tak to máme času dost. Něco mi dlužíš, Sou-chan." Kiova dlaň se dotkla obvazu kolem Soubiho krku. Teprve teď Fighter vzhlédl a Kio se zatetelil blahem, protože se na něj po několika dnech Soubi konečně díval.
"Kde jsme to minule skončili?" pozvedl obočí.
"U toho, že tě volá Seimei," zamračil se divoce Kio. Židle zaskřípala po podlaze a Soubi se opřel o kuchyňskou linku tak, že mezi pažemi svíral Kia. Smyslně sklonil ústa k jeho hrdlu, aby zelenovlasý mladík cítil horký dech.
"Nechal jsi mě stát a to doslova! Byl jsem z tebe tak rozrušený, že jsem se musel uklidnit v koupelně!" pokračoval ve své tirádě Kio. Na konci mu zakolísal hlas, když jemnou kůži pod uchem pohladil Soubiho jazyk.
"A celé čtyři poslední dny jsi mě naprosto zanedbával. Vlastně jsi se mnou ani nemluvil!" Dál se Kio nedostal, protože ho Sou-chan umlčel drsným polibkem. Kio se uvolnil a co největší plochou těla se přitisknul k partnerovi. Soubi líbal dokonale. Kio nemohl popadnout dech, když se jejich rty rozdělily. Soubi se dál věnoval hebké kůži Kiovy šíje. Ten slastně mručel a rukama bloudil pod Soubiho svetrem. Velice dobře cítil Sou-chanovo vzrušení. Po čtyřech dnech sexuální abstinence mu to nezazlíval, protože na tom byl stejně.
Téměř zrcadlovými pohyby pomáhali jeden druhému z kalhot. Kio prudce vydechl, když mu Soubiho dlaň vjela do trenýrek a bleskově je odstranila z kritických partií. Otočil se a přední polovinou těla téměř nalehl na kuchyňskou linku. Takovému pozvání nedokázal Soubi vzdorovat. Bez přípravy na něj nalehl a Kio se z hrdla vydralo bolestivé zasténání vzápětí nahrazené vzrušenými výkřiky. Užíval si toho pocitu. Takhle si mohl namlouvat, že jeho láska pro Sou-chana je opětována. Že Seimei, ten bastard, nikdy neexistoval.
Soubiho teplý dech ho pohladil po šíji a štíhlé, obratné prsty se obtočily kolem Kiova vzrušení. Když Sou-chan použil lehce zuby a jazyk a přitom dráždil Kia rukou, nešlo to snést. Slastná vlna rozkoše projela jeho slabinami a na chvíli mu podklesly nohy. Křečovité stahy jeho svalů přivedly na vrchol i Soubiho. Kiovi uniklo slastné zasyčení, když ucítil ve svých útrobách důvěrně známé teplo. Cítil na zádech váhu Soubiho, byl příjemně uvolněný, prostě si nemohl přát víc...Nebo, přesněji, přál si víc. A nebyl sám. Vždyť před sebou mají celý dlouhý večer a noc...
 


Komentáře

1 Ei Ei | 3. května 2008 v 20:30 | Reagovat

Noo... máš tam pár chyb ve větách, ale...

OMG SLINT!!!! ><;;;;;;;;; Ehm...

.

.

.

*dýchá*

Dokonalé, výborně a místy vtipně napsané *__* Dooobrá práce! :3

2 white rabbit white rabbit | E-mail | Web | 30. května 2008 v 9:39 | Reagovat

opět úžasné! nádhera moc moc :-*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.