Nerozloučí nás nic než smrt

10. května 2008 v 19:51 | Seiyuu |  + Lekce tajů nejvyšších (dokončeno)
Trochu zlověstný název, že? xP

P.S.: Za beta-read děkuji Míle:-)



Snape měl naprostou pravdu, že pro Rona a Hermionu nebude Harryho přítomnost na hradě dlouho utajená. Sotva skončilo vyučování, vpadli do dveří ošetřovny.

"Harry!" výskla Hermiona a padla mu kolem krku. Ron se tvářil taky šťastně, ale jen Harryho poplácal po zádech.

"Co tu děláš, kámo? Snape tě proklel nebo co?" zavtipkoval. Harry se rozesmál.

"Ne, nic takového. Asi jsem jen... něco špatného snědl," vymyslel rychle výmluvu.

"Zůstaneš už tady?" zajímalo Hermionu. To by Pottera zajímalo taky.

"Nevím, Hermiono. Doufám, že jo. Ty noční můry už přestaly."

"Takže už jsi zvládl Nitrobranu?" chytla se toho okamžitě dívka.

"No..." zaváhal Harry, "Asi... asi jo," snažil se vykroutit. Hermiona však byla tak nadšená, že si toho ani nevšimla. Ona i Ron se ho vyptávali na každý detail jeho soužití se Snapem a na oplátku mu vyprávěli, co nového se dělo v Nebelvíru. Tak se dozvěděl, že Ginny ho zastoupila ve famfrpálovém družstvu. Ron se úlevně vyjadřoval i o profesoru Křiklanovi, který je suploval z lektvarů. Až když hrozilo, že úplně zmeškají večeři, vyhnala je madame Pomfreyová s tím, že mají jít. Neochotně se rozloučili a oba slíbili, že pokud to vyjde, ještě přijdou. Harry se jen modlil, ať nenarazí na Snapea.

Pod Hermioninými i Ronovými otázkami měl co dělat, aby překroutil fakta natolik, aby se vyhnul přiznání pravé povahy vztahu se Severusem. Snad se mu to povedlo, ale na Hermioně viděl, že si ho jednou měřila trochu podezřívavě. Nejspíš se mi to stejně jen zdálo, mávl nad tím rukou.

Zrovna se rýpal v jídle, když dovnitř vpochodoval Snape. Mávnutím hůlky si vyčaroval židli a usadil se s elegantně přehozenou nohou přes nohu naproti Harrymu. Mračil se čím dál víc, když pozoroval, že chlapec si s jídlem jen hraje.

"Koukej to sníst," nevydržel to a zavrčel na něj.

"Nemám hlad," oplatil mu stejnou mincí Harry.

"To jsi neměl ani při obědě," nenechal se odbýt Severus. On se o mě stará? Svět je plný zázraků, zacukaly Potterovi koutky.

"Nemám na to chuť. Stejně to zase vyzvracím," zamračil se na Snapea.

"Pane Pottere, jestli nesníte alespoň polovinu talíře, hodlám vás nakrmit," informoval ho stroze Snape. Koutek úst se mu však vzápětí zkroutil do pobavené vlnky.

"Ehm... vždyť už jím," polkl Harry. Při představě Snapea, jak ho krmí, zmizla polovina talíře, než by napočítal do deseti.

"Vidíš, že to jde," konstatoval profesor. "Přespíš dneska tady v Bradavicích. Zítra proběhne v ředitelně sezdání."

"Už zítra?" zeptal se trochu nervózně Harry.

"Ano, bude to tak nejlepší... Mám na tebe prosbu, Harry," překvapil chlapce jak oslovením, tak mírným tónem. "Řekl jsi něco Grangerové nebo Weasleymu?"

"Ne," zavrtěl Harry hlavou.

"Tak tě prosím, aby o tom kromě nás a Brumbála nikdo nevěděl. Alespoň prozatím." Harrymu se rozšířily oči a měl pocit, jako by se někam propadl. Tak přece... Nejspíš mu Brumbál přikázal, ať si mě vezme... Nejspíš se za to stydí, že si mě má vzít, vždyť jsme oba muži... Skoro jsem si myslel, že... že mě má rád. Hloupost... Snape mě pět let nesnáší a najednou by se do mě měl zamilovat? Harry, jsi naprostý idiot.

"Dobře," sklopil chlapec oči. Severus ulehčeně kývl. "To bylo všechno, co jsem potřeboval," zvedl se a odčaroval židli.

"Pane? Co když se ty noční můry vrátí?" napadlo najednou Harryho.

"Mluvil jsem s madame Pomfreyovou. Dá ti Bezesné kapky," otočil se Snape k odchodu.

"Ale..." uniklo chlapci. Co mám vlastně říct? Že nechci Bezesné kapky, ale něco úplně jiného? Radši bych byl zpátky v ložnici ve Snapeově domě, než tady. Kdy se vlastně Snape chová jako Snape? Je to ten nesnesitelný chladný pavouk jako tady, nebo ten muž, který mě nechává usínat ve svém náručí? Najednou se cítil strašně mizerně.

"Co je?" otočil se na něj Severus. Harrymu jen stačilo slyšet jeho tón. Jako by mi říkal, ať neotravuju. Ucítil svírání v hrdle a rychle zabodl oči do země. Má to, že každou chvíli brečím jak holka, taky něco společného s tím mým.. s tím, že čekám dítě?

Neslyšel Snapea přijít, protože se moc usilovně snažil nenechat přetéct vlhkost v očích. Až když ho studené prsty vzaly za bradu a zvedly mu hlavu, zaznamenal ho. Severusova ústa se přitiskla na jeho. Krátký dotyk rtů jako motýlí pohlazení přece jen trochu zahřál u srdce.

"Dobrou noc, Harry," pohladil ho Snapeův dech po uchu, až chlapci naskočila husí kůže. Tentokrát profesor vyšel z ošetřovny bez ohlédnutí. Možná mě přece jen má rád... alespoň trošku... trošičku, zadoufal Potter.

Tu noc se mu lůžko zdálo tak nějak prázdné a chladné. Přistihl se, že se těší, až se vrátí do Snapeova domu. V duchu cítil studené prsty, jak ho hladí po tvářích a čele, něžně mu přejíždějí po rtech a probírají vlasy. Teplý dech na zátylku a polibek vtisknutý do vlasů... Harry usnul dřív, než si stihl říct o lektvar. Kupodivu se mu nic nezdálo.

Druhý den si hned po probuzení uvědomil, že dneska si má brát Snapea. Žaludek se mu zkroutil nervozitou. Klid, stejně se nic nezmění... přesvědčoval se. Netušil, jak svatby u kouzelníků probíhají. O mudlovských něco věděl z televize - to když se jeho teta Petunie dívávala na romantické filmy a dojatě u nich posmrkávala do kapesníčku (proč, to Harry pochopit opravdu nestihl). Měl kupodivu hlad, tak snědl celou snídani... a o deset minut později seznal, že to byl opravdu špatný nápad, když se jeho žaludek mohutně vzbouřil a poslal mu snídani expresem zpět.

"To nic, pane Pottere, za čas vás ranní nevolnosti přejdou," prozpěvovala si vesele madame Pomfreyová, když hbitým máváním hůlky odstraňovala nepořádek.

"Doufám, že to bude brzo," zamumlal Harry ponuře.

"Tady máte bonbóny proti nevolnosti," podala mu madame malou krabičku, ve které Harry objevil zářivě zelené malé kuličky. Chutnaly po mentolu. Ulevilo se mu téměř hned.

"Málem bych zapomněla," otočila se na podpatku lékouzelnice. "Převlečte se a běžte za panem ředitelem. Heslo k ředitelně je "limetka"," zašvitořila a zmizela v kabinetu. Na jednu stranu se Potterovi ulevilo, že vypadne z ošetřovny, na druhou ho znepokojilo, že se čas jeho svatby (u Merlina, jak mu to znělo strašně hloupě!) se neúprosně blíží.

O půl hodiny později stoupal po točitém schodišti k Brumbálově pracovně. Lehce zaklepal a počkal na vyzvání ke vstupu. Brumbál na něj zřejmě čekal.

"Skvěle, že už jsi tady, Harry," usmál se na něj zářivě. "Dovolil jsem si poslat domácí skřítky pro tvůj společenský hábit. Severus tu bude za dvacet minut." Harryho zrak padl na jedno z křesel u Brumbálova stolu, kde ležel jeho smaragdově zelený společenský hábit. Rozpačitě jej vzal. Brumbál vypadal, že nedočkavě čeká, až se převlékne. Harry tedy shodil z ramen černý hábit a po krátké úvaze i svetr. Zůstala mu jen bílá košile a rifle. Navlékl si zelený hábit a Brumbál nadšeně zatleskal.
"Velmi dobře, Harry. Teď se posaď, musíme si popovídat," vyzval ho gestem k jedné z židlí. Než začal mluvit, také si sedl a odněkud ze šuplíku vytáhl krabičku.

"Dá si Bertíkovu fazolku, Harry?" nabídl mu. Chlapec skoro přikývl, ale slabý záchvěv v oblasti žaludku mu připomněl, jak dopadla snídaně.

"Ne, pane, děkuji," odmítl zdvořile. Brumbál si jednu strčil do úst.

"Hmm, zajímavé, čokoládovou s jablečným želé jsem našel poprvé." Harry se musel usmát.

"Teď ale důležitější věci, Harry," zvážněl ředitel. "I když předpokládám, že slečně Grangerové a panu Weasleymu se pravděpodobně s většinou věcí svěřuješ a já sám je považuji za důvěryhodné, byl bych nesmírně rád, kdybys sňatek se Severusem utajil." Harryho bodlo u srdce. Od Brumbála tohle nečekal. Zřejmě se musel nějak podivně zatvářit, protože Brumbál začal rychle vysvětlovat.

"Nemusí tě to nijak trápit, Harry. Není to tím, že by se za sňatek s tebou Severus styděl. Je však nyní v dost nebezpečné situaci ze strany Voldemorta. Ten ho považuje za jednoho z nejvěrnějších smrtijedů a odhalení jeho sňatku s tebou by se rovnalo rozsudku smrti. To bys asi nechtěl, předpokládám." Harry zbledl. Tohle ho absolutně nenapadlo.

"Ne, to ne," polkl.

"Nacházím se teď ve velice ošemetné situaci, Harry. Popravdě řečeno si nejsem příliš jistý, jak z ní ven, ale tím si ty vůbec nezatěžuj hlavu," mrkl na něj Brumbál. "Severus je velice obratný... A už je tu," usmál se Brumbál, když se ozvalo rázné zaklepání na dveře.

Snape měl na sobě klasický černý hábit, ale něco v jeho výrazu způsobilo Harrymu zrychlení tepu. Skoro jako by se Severus nepatrně usmíval a v očích mu hrála světýlka. Odolal pokušení protřít si oči.
"Takže začneme," promnul si ředitel spokojeně ruce. Než se Harry nadál, Snape ho uchopil za levou ruku, jako by se s ním chystal tančit. Dokonce by přísahal, že se na něj letmo usmál.

"Severusi Snape, bereš si z vlastní vůle zde přítomného Harryho Pottera?"

"Ano." Snapeův hebký hlas rozechvěl Harryho vnitřnosti.

"Harry Pottere, bereš si z vlastní vůle zde přítomného Severuse Snapea?"

"Ano," špitnul Harry.

"V tom případě opakujte po mně: Slibuji sdílet s tebou dům tvůj, tělo tvé i duši tvou. Nerozloučí nás nic než smrt." Snape i Potter to po něm zopakovali. Harry měl dojem, že se silně červená. Severus na něj upíral intenzívní pohled, jaký Harry ještě neviděl.

"Prohlašuji z pravomoci mě Starostolcem svěřené vaše manželství za uzavřené," mávl Brumbál hůlkou a z jeho hůlky vyletěl zlatý paprsek. Ovinul se novomanželům kolem spojených dlaní a prudce vzplál bílozlatým jasem. Když Harrymu zmizely hvězdičky ze zorného pole, spatřil na svém i Snapeově prsteníčku tenký zlatý kroužek.

"Můžete se políbit," zakončil obřad Brumbál se znatelným pobavením, které mu hrálo v očích. Elegantním a efektivním pohybem ruky k sobě Severus Harryho přetočil a věnoval mu krátké, ale velice intenzívní políbení.

"Brumbále," upomenul ředitele Snape, aniž by se na něj pořádně podíval.

"Ach ano, zapomněl bych," usmál se Brumbál a mávl hůlkou. Prsteny zmizely. Harry ten svůj stále cítil na prstě, jen prostě nebyl vidět.

"Myslím, že když vás oba uvolním z Bradavic na další dva dny, nic se tím nepokazí, nemám pravdu?" mrkl na Harryho ředitel a ten zrudl.

"Šetříte na nás, Brumbále," zašklebil se Snape. Tváří mu najednou projel zvláštní záškub a mimoděk pustil Harryho ruku, jak mu sjela k levému předloktí. Brumbál se na něj starostlivě zadíval.

"Viděl vás venku někdo, Severusi?" zeptal se s obavami.

"Nemůžu to vyloučit. Musím jít," zamračil se Snape. Harrymu zatrnulo. Najednou o muže před sebou, který se před pár okamžiky stal jeho prakticky doživotním partnerem, pocítil strach. Nic však neřekl. Severus se k němu stočil.

"Zůstaň v Bradavicích, Harry. S trochou štěstí jsem za pár hodin zpět," broukl mu překvapivě jemně do ucha a ještě jednou ho vášnivě políbil, než se zavířením černého pláště vyšel z ředitelny.
 


Komentáře

1 ravenablue ravenablue | 10. května 2008 v 21:21 | Reagovat

Wow, nádhera. Taková romantika a ten polibek nakonec, kdo by to do toho Sevíka řekl :) Doufám, že se Sevík vrátí v pořádku. Jinak další skvělá kapitolka. Seeiyuu, ty prostě víš, jak potěšit mé srdíčko :))))

2 Peggy Peggy | 10. května 2008 v 22:40 | Reagovat

To je nádherné... Doufám, že se Severus v pořádku vrátí, aby nebyl Harry na to mimčo sám :))) Při obřadu jsem i uronila slzu :))) Už se moc těším na pokračování !!!

3 Rose Rose | 11. května 2008 v 17:27 | Reagovat

Tak tak, hlavně aby to dopadlo dobře, mno jsem zvědavá jak Harry to bříško utají.

4 Janica Janica | 23. května 2008 v 18:29 | Reagovat

"Snape tě proklel nebo co?" "Ale ne, zbouchnul mě..." :-)

Ten Tvůj Savík je vážně k sežrání :-) ! Moc milá povídka ...

5 Profesor Profesor | Web | 28. května 2008 v 17:08 | Reagovat

Svatba. Jsem člověk neromantický, tak teď by to chtělo špatný konec, ale toho se asi nedočkám, co?

6 iRiell iRiell | 29. listopadu 2009 v 23:04 | Reagovat

Óóóóóóó... tak tuhle povídku jsem si zamilovala. Snad se Sevíkovi nic nestane

7 Zuzana Zuzana | 12. září 2014 v 14:26 | Reagovat

Oh, budú problémy? :(

8 sisi sisi | 10. srpna 2015 v 22:32 | Reagovat

Krátké, dramatické,intenzivní, dobré. 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.