Spřádání nitek jedné velké sítě (preslash)

20. května 2008 v 18:57 | Seiyuu |  + V objetí hada (dokončeno)
Jak zní to úsloví - Lež má krátké nohy?...xP Uvidíme, jak dlouho to Dracovi projde xP A koho ta pravda vlastně dohoní jako prvního.

P.S.: Za beta-read děkuji belldandy:-)



Když blonďatý chlapec odešel z ošetřovny, zůstal Harry sám. Byl za to vděčný. Potřeboval roztřídit všechny vjemy, dojmy, pocity, myšlenky. Nic mu nepřipadalo známé, nic nepřivádělo záblesky vzpomínek, o kterých madame Pomfreyová tvrdila, že postupně že přijdou. A přitom spoustu věcí věděl, aniž by si to uvědomil. Třeba že je kouzelník, že škola se jmenuje Bradavice ... Byly to jen detaily, ale Harry se jich držel jako klíště. V tuto chvíli to byl celý jeho malý svět skládající se z několika posledních hodin. Předtím byla jen tma.

Ten blonďák... Harry si uvědomil, že se nezeptal na jméno! Jen při vzpomínce na toho chlapce, který byl pravděpodobně v jeho věku, se lehce začervenal. Je tohle možné? Mohl se opravdu někdy zamilovat do kluka? A přece stále cítil ten polibek na svých rtech, viděl city v těch šedých očích. Vlastně byly spíš stříbrné...jako svit měsíce, neproniknutelné...nádherné. Harry potřásl hlavou. Co se to s ním děje? Vzpomněl si na ta slova. Nikdy jsi mi to neřekl, ale myslím, že ano... Sjel rukou k dárku od blonďáka. Vybavily se mu přitom jeho ruce. Měl bílou hladkou kůži, pěstěné nehty a štíhlé, elegantní prsty. Harry si vzpomněl, jak se dotkly při polibku jeho tváře.

Cítil, jak mu hoří tváře. Chtěl vědět víc. Chtěl si vzpomenout! Chtěl, aby ten kluk zase přišel...

Draco byl sám se sebou vrcholně spokojený. Zatím vše vycházelo dokonce lépe, než si kdy představoval. Kletbě zabere trochu času, než rozvine svou působnost, ale Draco čekal dva roky... Co znamená pár hodin navíc? Jen poslední nejasná pasáž z jeho knihy ho trochu znejišťovala. Tělesný akt...znamenalo to sex? Pravděpodobně ano. Nepsalo se tam však, dokdy se ten tělesný akt musí uskutečnit. Draco měl minimálně dva dny na to, aby to zjistil - políbil Harryho dokonce dvakrát (ne že by to pro kouzlo hrálo roli).

Ačkoliv si to nechtěl připustit, jedna věc ho hryzala. Nebyl si úplně jistý, jestli chce Pottera pod vlivem kletby. Jistě, pokud by všechno šlo dobře, nezrušitelně by si ho zavázal pravděpodobně na zbytek života. Ale v srdci zel Drakovi trn. Nechtěl hračku. Chtěl Harryho, chtěl vidět toho arogantního Nebelvíra, jak se mu dobrovolně oddává. Chtěl Harryho duši a srdce, ne jen tělo. Toužil vlastnit každou píď Chlapce, který přežil, každou slzu, každou kapku potu, jeho úsměvy, jeho lásku, jeho nenávist i vztek...všechno. A odmítal se dělit. Co Malfoy chce, to dostane, byť pomocí černé magie! Draco odsunul hlas vlastního zanedbávaného svědomí do pozadí. Prostě svého dosáhne jakoukoliv možnou cestou.

Ležel ve své ložnici a snažil se usnout. Nešlo to. Pořád cítil ty polibky, které Harrymu ukradl. Na jeho znachovělé tváře, intenzívní, překvapený pohled zelených očí...Dracova ruka sjela do slabin. Než půjde spát, musí si ulevit...

Další den se ohlásil nepřetržitou clonou deště. Ocelově šedé nebe jako by všechno pohřbilo svou tíhou a na hrad padla melancholie. Harry se začínal opravdu silně nudit, proto zajásal, když mu madame Pomfreyová dovolila odpoledne opustit ošetřovnu s tím, že fyzicky je naprosto zdravý a za předpokladu, že bude chodit na pravidelné kontroly, může se přesunout do vlastní koleje.

Potter stejně musel počkat na Rona s Hermionou. Neznal cestu ani heslo. Připadal si trapně, když s ním šli a po cestě mu říkali, kde co je. Ostatní studenti se na něj divně dívali. Cestou kolem Velké síně Harry zachytil záblesk platinových vlasů. Prudce se otočil a v hloučku studentů se zelenými kravatami spatřil toho kluka z ošetřovny. Harry si skousl ret, když si uvědomil, že by na něj neměl myslet jako na 'toho kluka', ale na jméno si prostě nevzpomněl. Museli kolem toho hloučku projít. Harry blonďáka hypnotizoval očima. Proč se na něj nedívá? Sice říkal, že to tajili, ale jeden pohled...!

"Hej, Grangerová, děláš Pottříkovi chůvu?" vypískla jedna holka s mopsím obličejem a celý hlouček se rozřehtal. Harry spatřil na blonďákově napůl odvrácené tváři mírný úšklebek. Jeden dlouhán do něj dloubnul loktem a chlapec zvednul hlavu.

"Ten potlouk zřejmě vyrazil Potterovi z hlavy i to málo, co tam měl," ušklíbl se a zabodl šedé oči do Harryho, který díky tomu téměř neslyšel urážku. Dracovy oči totiž signalizovaly něco naprosto jiného. Jen na okamžik ho celého rozechvěly a pak je přikryla bílá víčka a blonďák v nezájmu odvrátil hlavu.
"Drž hubu, Malfoyi!" zavrčel Ron a s Hermionou odtáhli Harryho pryč.

Malfoy...Draco...? Je to jeho jméno? Možná si přece jen na něco vzpomenu! Draco...Malfoy... Harry se rozzářil. Alespoň na NĚCO si vzpomněl sám!

Vstoupil do Nebelvírské společnosti - a jako by do něj uhodil blesk. Tu nádhernou místnost znal! Pojily se mu s ní stovky příjemných pocitů a vzpomínek, které jakoby jen tancovaly na okraji jeho mysli, ale on je nemohl polapit. S povzdechem si promnul spánek. Začínala ho zase bolet hlava.
Celé tři dny, až do víkendu, Draca neviděl jinak než ve Velké síni při jídle, kde si ho chlapec provokativně nevšímal.

Draco moc dobře věděl, kdy se na něj Harry dívá. Vnímal narůstající zoufalství toho pohledu a užíval si ho. A vždycky, když se Harry chtěl přestat dívat a zhrzeně stočit pohled, zvedl k němu oči a vyslal zelenému pohledu drobný úsměv, který Harrymu rozbušil srdce.

Za celé tři dny si Harry přece jen něco postupně začal vybavovat. Většinou šlo jen o místa - objevil, že se vyzná v hradu. Stačilo vědět, kam chce jít a moc nad tím nepřemýšlet a nohy ho tam zanesly. Třetí den se pohyboval už sám, bez Rona a Hermiony.

V sobotu se šlo do Prasinek. Harrymu se nikam nechtělo a už vůbec ne na další místo, na které si nepamatoval. Tak to alespoň zdůvodnil svým dvěma kamarádům. Ve skutečnosti tu bylo něco důležitějšího - dopis, který mu po snídani donesl malý výreček.

Nechoď do Prasinek. Až všichni odejdou, sejdeme se pod Astronomickou věží. Doufám, že si pamatuješ cestu. D.

Elegantní písmo se Harrymu neodmyslitelně spojilo s neméně elegantní rukou, která ho psala. Nemohl se dočkat. Celé tři noci se mu o blonďákovi zdálo. Budil se z těch snů bolestivě vzrušený a mokrý. A teď se konečně mohl dozvědět víc!

Nervózně stepoval před Astronomickou věží a doufal, že je na správném místě. Jeho orientace byla pouze intuitivní.

Na schodech se ozvaly měkké kroky a vzápětí Harry ke své radosti spatřil blonďatého zmijozela sestupovat z věže. Cítil, jak se mu do tváří nahrnula červeň.

"Ahoj," věnoval mu zářivý úsměv Draco.

"Ahoj," zamumlal Harry a vsadil by se, že jeho srdce tluče tak hlasitě, že to Malfoy musí slyšet.

"Jak je?" zeptal se měkce Draco a přistoupil těsně k Harrymu. Ten se jen silou vůle přiměl nesklopit oči. Místo toho si zblízka užíval pohled do těch stříbrošedých očí.

"Pořád si skoro nic nepamatuju," přiznal. Draco mu pomalu položil ruce kolem pasu. Jednou dlaní ho však vzápětí pohladil po tváři.

"Neboj, vzpomeneš si," ujistil ho s mírným úšklebkem. Doufám, že co nejpozději... Hary se slabě pokusil udělat krok zpět, ale Draco jen zesílil své sevření a dvěma prsty zvedl Harryho bradu. Byl o trošku vyšší než černovlasý chlapec. Oba byli štíhlí, ale u Harryho to byl důsledek podvýživy, kterou jako malý prošel. U Malfoye to byla přirozená atletická stavba těla.

"Je ti to nepříjemné?" zavrněl blonďatý Zmijozel. Harry musel přiznat, že není.

"A tohle?" pousmál se Draco a něžně přejel vlastními rty po Harryho. Červeň v Nebelvírově tváři se prohloubila.

"N-ne," špitl. Draco se pousmál trochu víc. Znenadání Harryho pustil, uchopil jeho dlaň a propletl vlastní prsty s Harryho.

"Pojď se projít," navrhl.

"Kam?"

"Třeba kolem jezera."

Nějakou chvíli šli mlčky, ačkoliv Harryho pálilo na jazyku moře otázek. Draco to na něm viděl a královsky se bavil. Toho malého červíka nespokojenosti a podivné...zraněnosti, zadupal hluboko do hlubin své mysli.

"Jak dlouho už..." odvážil se konečně zeptat Harry, ale zase zmlknul.

"Jak dlouho už jsme spolu?" dokončil Draco otázku. Potter kývl.

"Krátce," neurčitě odpověděl Zmijozel a bez vyzvání pokračoval ve spřádání pavučinek v pevné sítě. "Mám tě rád už dlouho, Harry," dal si záležet, aby na chlapcovo křestní jméno položil lehký důraz. Mělo přesně ten elektrizující účinek, jaký čekal. Harry, jsi tak předvídatelný! Zajímalo by mě, jestli by to takhle jednoduché bylo i za normálních okolností. Asi ne...ale o to je tohle kouzelnější.

"Řekl jsem ti to nedávno a k mému překvapení jsme spolu začali chodit," lhal nevinně Draco. Harry mu věřil každé slovo.

"Já...potřebuju něco vědět," vyrazil ze sebe Harry a jeho zeleným pohledem problesklo ukázkově Nebelvírské odhodlání. "Jak daleko spolu jsme?" Stálo ho očividně hodně sebepřemlouvání, aby ta slova vůbec vyslovil.

"Myslíš tím, jestli spolu spíme?" mrkl na něj Draco.

"Jo," zrudl znovu Harry. Mladý Zmijozel si chvíli pohrával s myšlenkou, že by mu dal kladnou odpověď, ale nechtěl zatím tak moc tlačit na pilu.

"Ne, tak daleko ještě nejsme," předstíral, že na okolních stromech je něco strašně zajímavého k vidění. "Ačkoliv..." naznačil, když viděl, jaký kámen spadl Harrymu ze srdce. Nemohl si to odpustit. Potter vyvedený z rovnováhy, nejistý, poddajný...neuvěřitelně to lahodilo jeho egu.

"Ačkoliv co?" polknul Harry.

"Chtěli jsme...Já jsem chtěl a ty jsi mi slíbil, že na moje narozeniny ano...Konečně..." Draco nechal svá slova vyznít. Herectví pro něj bylo stejně přirozené jako dýchání. Slyšel, jak se Nebelvírovi zadrhl dech v hrdle.

"A kdy...kdy máš narozeniny?" hlesnul.

"Měl jsem je včera," špitnul Draco.

"Omlouvám se," sklopil oči Harry a nastala mezi nimi chvilka rozpačitého ticha. Draco čekal. Věděl, co se Harrymu honí hlavou. Nebelvíry je tak lehké směrovat tam, kam člověk potřebuje... ušklíbl se v duchu. Zrovna teď mu to však přišlo vhod, protože ani teď Potter nezklamal.

"Můžu ti to nějak...vynahradit?" zeptal se a vyhledal Dracův pohled. Zmijozel dělal, že nad tím uvažuje.

"Můžeš...Ale chtěl bys?" Nehledě na to, že ho očaroval, chtěl Draco slyšet svolení. Chtěl, aby to Harry řekl.

"A-ano," zamotal se do další sítě Potter. Draco si dovolil dát najevo potěšení, které se mu rozlilo celým tělem. Přitáhl si Harryho do náruče. Tentokrát byl jeho polibek dobyvačnější. Lehce si pohrával s Harryho rty, přejížděl po nich špičkou jazyka, dokud se nepootevřely a nepozvaly ho tak dál. Draco si vychutnával ten pocit vítězství a naprosté převahy. Harry se nebránil, zvláčněl pod jeho rukama a nesměle odpovídal na Zmijozelovy zkušenější polibky. Když se Draco odtáhl, Harry lapal po dechu a jeho tváře pokrýval naprosto rozkošný ruměnec.

"Tak pojď, něco ti ukážu," zašeptal mu Malfoy do ucha a za ruku ho vedl zpět do hradu.
 


Komentáře

1 Peggy Peggy | 20. května 2008 v 19:27 | Reagovat

Vhoa, tak to je teda spád... Ten Draco s tím "tělesným aktem" moc neotálí... Sranda bude, jestli se Harrymu vrátí paměť a nedej bože přímo v jisté inkriminované situaci... Co my víme, co taková černá magie může všechno způsobit :))) Je to skvělé Seiyu, už se strašně těším na další, a to přitom přidáváš doslovně jako o život ...

(Asi víš, že by mě z čekání kleplo, viď? :)))

2 Seiyuu Seiyuu | 20. května 2008 v 20:11 | Reagovat

Sama strašně nerada čekám na kapitoly, tak se snažím aspoň v tomhle vyhovět i ostatním;-)

3 ravenablue ravenablue | 20. května 2008 v 21:43 | Reagovat

Ten Draco na to jde pěkně zostra. Jsem zvědavá jak se to vyvine, když se Harrymu pomalu začala vracet paměť. Já doufám, že i když se mu paměť vrátí, tak Dráčkovi neodolá :)))) Kdo by taky odolal?

4 Falkira Falkira | 21. května 2008 v 11:29 | Reagovat

Och, to je tak zmijozelské! A Harry je takový tupec. :D Ale kdo by se divil, když je zamilovaný a ještě do Draca. Já tedy Draca moc nemusím, to spíš Malfoye staršího, ale tahle povídka se mi hrozně líbí. :))

5 Falkira Falkira | Web | 21. května 2008 v 11:30 | Reagovat

Seiyuu: Jo a také ti chci poděkovat, že přidáváš kapitolky tak rychle. :)) Je to báječné. :)

6 Falkira Falkira | Web | 21. května 2008 v 11:33 | Reagovat

Eee... a ještě dotaz (sorry, že ti tu spamuju) Můžu dát k sobě na blog takovou menší reklamku na tvoje stránky? Hodně lidí by si tvoje povídky určitě rádo přečetlo. ;)

7 Seiyuu Seiyuu | 21. května 2008 v 13:21 | Reagovat

Tak to bych byla blázen, kdybych odmítla^^ xP Určitě můžeš;-)

8 Blanch Blanch | 21. května 2008 v 20:19 | Reagovat

Aaaaa.... to, co mě na tvém psaní dost těší je fakt, že přidáváš kapitoly vcelku rychle, vlastně dost rychle. Jen nevím, jestli další kapitola přibude dost rychle na to, abych se nezbláznila :))))

To je úplně rozkošné :)

Falki a proč si po mně chtěla, abych napsala k Iluzi druhý díl na pár -však ty víš-? Když Draca nemáš ráda? To si trochu protiřečí :))))

9 Blanch Blanch | 21. května 2008 v 20:20 | Reagovat

Bude dneska další díl? prosííím :)

10 Seiyuu Seiyuu | 21. května 2008 v 21:55 | Reagovat

Dnes už ne...nezbyla mi na to žádná energie X_x

11 Blanch Blanch | 21. května 2008 v 22:55 | Reagovat

škoda :)

12 MIREK MIREK | E-mail | 12. října 2009 v 0:30 | Reagovat

....našel jsem v komentářích nějaké strašení černou magii...
...nenechte si vysmát! Magie je jenom jedna...
...akorát nějaká není tak čistá..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.