Zotavování

12. května 2008 v 18:09 | Seiyuu |  + Lekce tajů nejvyšších (dokončeno)
Za šťastné chvíle se jednou zaplatit musí... Ale za neštěstím čeká odměna x)

P.S.: Za beta-read děkuji Míle:-)



Harry se zbudil. Dezorientovaně zašmátral po nočním stolku, kde míval brýle. Jen hmátl do prázdna. Třeštila mu hlava a celkově si připadal... divně, prázdně... Malátně se posadil a rozmazaný obraz před očima se mu rozhoupal. Ucítil něčí ruce na svých, na čele... snad všude. Hlava se mu motala čím dál víc, cosi mu bránilo souvisle myslet... Ty ruce, příjemně studené ruce, ho zatlačily zpět do postele. Neměl pomyšlení a ani sílu na odpor... Znovu ho přikryla tma...

Když se vzbudil podruhé, bylo to, když ho někdo nadzvedával, aby dostal napít. Sotva se jeho hlava dotkla polštářů, znovu usnul.

Do plného vědomí se probral za tmy. Hlavu měl čistou, jen břicho ho trochu pobolívalo. Po opačné straně, než byl zvyklý, stál vratký stolek a na něm ležely jeho brýle. S úlevou po nich hmátl. Místnost - Harry poznal Bradavickou ošetřovnu - osvětlovala jen velká svíce v rohu. Rozhlédl se a z hrdla se mu vydral úlevný povzdech. V pohodlném křesle vedle něj klimbal Severus. Harry natáhl ruku a přejel mu prsty po neoholené tváři. Mírné strniště ho lehce zaškrábalo. Harry se prostě musel přesvědčit, že Snape je tady vedle něj a je naživu. Ze srdce mu spadl ohromný kámen.

Severuse vzbudil i ten letmý dotek. Unaveně otevřel oči a chabě se na Harryho usmál.

"Šípková Růženka se vzbudila," neodpustil si mírně pichlavou poznámku. Díval se na Harryho zvláštním pohledem. "Jak ti je?"

"Mě je dobře, ale co ty! Bylo tam tolik krve, vypadal jsi... vypadal jsi!" Harry nedokázal pokračovat, protože se mu najednou zničehonic vyřinuly z očí slzy. Snape se natáhl, aby ho mohl obejmout. Dlouhými tahy ho hladil po zádech. Harry přitom zaznamenal, že to dělá jen jednou rukou - druhou měl zavěšenou v pásce.

"Já budu brzy v pořádku. Teď je důležité, abys odpočíval. Máš za sebou... těžkou operaci," konejšil ho, ale na konci se mu zvláštně zadrhl hlas. Harry zvedl obličej ze Snapeova ramene, které mu momentálně připadalo jako nejbezpečnější útočiště na světě a setkal se s něčím, co mu zkroutilo žaludek nepříjemným pocitem. Snapeovy oči se zvláštně leskly. Jako by... Ne, to je hloupost. Snape a brečet? Možná jako batole naposled...

"Co se... stalo se něco?" zeptal se přiškrceně. Severusova ruka mu zajela do vlasů.

"Vyspi se, ráno bude na povídání dost času," usmál se křivě Snape. Chtěl vstát ze svého křesla, ale Harry ho zadržel.

"Chci vědět, co se děje!" Napůl prosba napůl příkaz vyvolaly na Snapeově obličeji výraz, který by u každého jiného vypadal jako bolestný. Na Severusovi se jevil spíše jako unavený.

"Radši by sis měl odpočinout, Harry," hlesl. Jenže Harryho vnitřnosti se kroutily jako háďata v neblahé předtuše.

"Proč mě operovali? Jen mě trefila omračovací kletba!" Vtom ho poznání uhodilo jako blesk. "Ne... nestalo se nic dítěti, že ne? Že ne, Severusi?!" zalapal po dechu. Ten bolestivě prázdný pocit v břiše, který se mu matně vybavoval...

"Ta kletba plod zabila," uhnul podezřele rychle očima starší kouzelník. Harry zůstal jen zírat. Ta slova mu zněla v uších pořád dokola, ale jeho vědomí je odmítalo přijmout. Ne, ne teď. Ne, když jsem si na to zvykl a začal se dokonce i těšit... Dítě nemůže být... ne, je to jen noční můra, proberu se... Proberu se... Proberu se... Dítě žije, určitě žije...

"Museli tě operovat, aby plod vyjmuli a odstranili ti z krve kouzelné složky, které celý proces těhotenství umožňovaly. Bez plodu by byly pro organismus příliš velkou zátěží a zkolaboval by. Týden jsi byl u Svatého Munga. Tady jsi už čtvrtý den." Jednotlivá Snapeova slova, přestože pronášená klidným, odevzdaným tónem, jako by do Harryho vrážela jeden hřeb za druhým.

"Je to moje vina," hlesl chraplavě. "Neměl jsem... neměl jsem... Věděl jsem, že je to past a stejně..." Slova mu uvízla v hrdle. Nedokázal vydat ani hlásek přes tu hrozivou bolest, která se mu rozpínala v nitru. Nemohl dýchat, nemohl myslet, nemohl plakat, nemohl nic, nešlo to. Zabil jsem vlastní dítě... já ho zabil...

"Harry, nadechni se!" zatřásly s ním Snapeovy ruce. Harry nemohl. Nechtěl.

Vlahá ústa se přitiskla na jeho a do plic mu vehnaly násilím vzduch. Teprve teď se začal dusit a zběsile lapat po každé molekule vzduchu.

"Dobře mě poslouchej, Harry. Nemůžeš za to. Může za to Voldemort." Harry poprvé slyšel Snapea vyslovit jeho jméno. "Využil tvé obětavosti a nesobeckosti, aby tě tam vlákal. Nemůžeš za to, co se stalo. A zachránil jsi mi život, na to nezapomínej. Děkuju, Harry. Děkuju ti za to, že tu teď sedím," přitáhl ho Severus k sobě. Ta řeč mu dala zabrat míň, než by očekával. Musel jsem skoro umřít, ztratit nenarozené dítě a málem i Harryho, abych si uvědomil, co pro mě znamená? Pomyslel si s krutou ironií. Chlapec křečovitě sevřel jeho nemocniční úbor.

"Měl jsem dělat něco jiného! Měl jsem... měl jsem jít za Brumbálem! Měl jsem jít za Řádem!" rozvzlykal se Harry. Snape jeho slzy vítal. Byly znamením, že předchozí šok odeznívá. A svým zvláštním způsobem tišily i jeho vlastní smutek.

"Co bylo, to bylo. Zkus se tím netrápit, Harry," šeptal mu konejšivě.

Harryho vzlyky pravděpodobně vzbudily madame Pomfreyovou. Nejdříve opatrně nakoukla, ale pak se div nevřítila dovnitř.

"Severusi, neměl jste mu to říkat!" obořila se na profesora, protože tušila, která bije. Snape jí věnoval jen neurčitý pohled a madame si povzdechla.

"Pane Pottere, vypijte tohle," vnutila Harrymu kalíšek s nějakým opaleskujícím dryákem. Chlapec to do sebe obrátil jako panáka. Ani se nezeptal, co to vlastně pije. Za chvíli se mu zavřela víčka a hlava mu klesla na polštář. Severus si oddychl. Něžně zapletl prsty do chlapcových vlasů.

"Do postele!" postavila se před něj výhružně Poppy. Snape se nejdřív nadechl k protestům, ale způsob, jakým madame Pomfreyová držela hůlku (vždy připravena), ho donutil ústa zavřít a neochotně se podvolit.

Ráno vzbudilo Harryho sluneční světlo. Z polospánku se usmál, když jeho tvář pohladily zlaté paprsky... A pak si vzpomněl a den pro něj ztratil barvu. Rozhlédl se nešťastně kolem sebe. Snape ležel na vedlejším lůžku. Jeho kůže byla sinalejší než obvykle a pod očima měl temné kruhy, kterých si v noci Harry nevšiml.

Domácí skřítek mu přinesl snídani. Harrymu se při pohledu na jídlo udělalo mdlo. Jen se napil dýňové šťávy a ukousl kousek sušenky. Rozptýlení se však objevilo za chvíli společně s cvaknutím dveří ošetřovny.

"Harry!" vypískla nadšeně Hermiona. Uvědomila si, že byla moc hlasitá a rychle se plácla přes pusu, ale neštěstí bylo na světě - v podobě madame Pomfreyové, která vystartovala z kabinetu.

"Slečno Grangerová, tohle je ošetřovna!" Zrak jí padl na Harryho, který se nejistě pousmál.

"Když už jste tu, vezměte pana Pottera na chodbu. Když už je vzhůru, musí chodit!" zavelela. Nic neslyšel Harry raději. Překvapilo ho, jak má roztřesené nohy. Křeč v podbřišku taky nečekal. Hermiona však už byla u něj a chytila ho za ruku.

"A teď ven! Nechte profesora Snapea spát!" vyhnala je madame Pomfreyová.

Přede dveřmi ošetřovny na ně čekal Ron. Harryho pozdravil kývnutím hlavy a nepřesvědčivým úsměvem.

"Vypadáš děsně, kámo," ohodnotil ho zrzek.

"Díky," ironicky se ušklíbl Harry.

"Co ti bylo, Harry? Nikdo nám nechtěl nic říct. Ani Brumbál ani Snape..." začala starostlivě Hermiona.

"Jo, k tomu Snapeovi. Kdy ses nám chystal říct, že je to tvůj manžel?" zamračil se Ron a Harry pochopil, co je příčinou kamarádova roztrpčení.

"Promiňte. Brumbál mě poprosil, ať to nikomu neříkám. Nakonec to stejně bylo zbytečné, Voldemort na to přišel," hořce opáčil Harry. Bodlo ho u srdce. Jeho a Severusovo dítě za to zaplatilo.

"Co tím myslíš, Harry?" zeptala se soucitně Hermiona a ostrým pohledem umlčovala Rona.

"Voldemort to zjistil. Nějak to věděl a vlákal mě do pasti. Přesně, jak jsi říkala, Hermiono," zatnul bezmocně pěsti Harry. "Aspoň že vám se nic nestalo," sklopil hlavu.

"Ty jsi přece taky v pořádku a profesor Snape to taky přežil," snažila se ho povzbudit Hermiona. Harry na to nedokázal odpovědět. Raději se otočil a přešel k oknu, aby si Hermiona nevšimla slz, které se mu hrozily vyhrnout z očí.

"Jak to teda se Snapem je?" ozval se vzdorovitě Ron, ale z hlasu mu bylo poznat, že už je jeho rozčarování a uraženost částečně pryč. Že Brumbál přikázal Harrymu mlčet, pro něj bylo zřejmě pádným důkazem. Harry chvíli mlčel, ale nakonec se rozhodl přiznat všechno.

"Začalo to, když jsem byl u něj v domě. Prostě... prostě jsme se spolu.. no...to," Harry cítil, že mu hoří tváře. "A pak se to stalo jaksi... no... takový... zvyk. Neměl jsem pak noční děsy ani denní záchvaty. Jenže pak mi začalo být každé ráno zle a nakonec to zjistil Brumbál. Nevím, co Snapeovi řekl, ale ten mě v zápětí požádal o ruku, protože..." Harry cítil, jak mu horké potůčky slz kanou po tvářích. Protože jsem s ním čekal dítě... které jsem vlastní vinou zabil... Hermioně to došlo.

"Ah, Harry!" vydechla ohromeně a sevřela ho v náručí.

"Je mi to moc líto, Harry. Opravdu moc líto," třásl se jí hlas dojetím.

"To mě taky, Hermiono," šeptl chlapec. "Kdybych nebyl tak neuvěřitelně hloupý a naivní…"

"Tak by Snape umřel," doplnil k Harrymu překvapení Ron. Nevěřícně se na něj otočil. Ron se tvářil rozpačitě, ale rozhodně.

"Nevyčítej si to, kámo. Jinou možnost jsi prostě neměl. Kdyby Ty-víš-kdo zjistil, že něco nejde podle jeho plánů, Snapea by okamžitě zabil." Ron vypadal otřeseně sám ze sebe. Hermiona na něj hleděla v neskrývaném úžasu stejně jako Harry, až zrzkovi zrudly uši.

"No co je?" ohradil se dotčeně. "Za co mě máte?"

"Za bezva kamaráda," chabě se pousmál Harry. Najednou se cítil o moc líp.
 


Komentáře

1 Peggy Peggy | 12. května 2008 v 18:34 | Reagovat

Nééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééé

éééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééé

éééééééééééééééééééééééééé!!! !!! !!! !!! !!! !!! !!! !!! !!! !!! !!! !!!

Je skvělé, že Severus žije, to mě nadchlo, ale že Harry přišel o dítě??? Já se tak těšila při představě jak Sevi chová mimčo, pobíhá po sklepení s flaškou a hledá dudlík a ty tohle ... ... ... Doufám, že bude moct Harry ještě otěhotnět... No nic, bude zajímavé, jak na celou tu situaci budou reagovat ostatní, protože mě napadá minimálně jedna osoba, která by nemusela být tak tolerantní a chápavá, jako Ron a Mia :)))

2 ravenablue ravenablue | 12. května 2008 v 19:40 | Reagovat

Búúúúúúú. To neeee. Chudák Harry a Sevík. Vlastně to bylo to první, co mě napadlo, když Harryho zasáhla ta omračovací kletba, ale pořád jsem tak nějak doufala. Škoda, ale jinak je to opět moc pěkná kapitolka.

3 Lebel Lebel | E-mail | Web | 12. května 2008 v 23:15 | Reagovat

Fňuk! Behehéééééééééé!!!!!!!!!!! NA to se nic jinéjo říct nedá. Ale kapča je opravdu skvěle napsaná... Chudák Severus. A Harry taky.

4 Rose Rose | 13. května 2008 v 19:17 | Reagovat

To je strašný, prosím prosím ať má Harry ještě mimi. Tak moc bych jim to přála.

5 Blanch Blanch | 13. května 2008 v 23:36 | Reagovat

Tahle kapitola byla moc pěkná..sice je škoda, že Harry přišel o dítě, ale však si budou moci udělat nové, ne? :)

Jsem ráda, že oba dva přežili :))

6 Profesor Profesor | Web | 28. května 2008 v 17:19 | Reagovat

Docela hezké.

7 Seth Seth | 8. června 2008 v 15:13 | Reagovat

já sem to tušila už od té první zlověstné věty :'(

8 Zuzana Zuzana | 12. září 2014 v 15:04 | Reagovat

Na dieťa bol Harry naozaj príliš mladý, ale je mi ho strašne ľúto:(

9 sisi sisi | 10. srpna 2015 v 22:54 | Reagovat

zlý ošklivý temný pán, Dobby ho bude muset uklidit. ( = eliminovat na prach) Chudák Harry a miminko. :-(  :-(  :-(  :-(  O_O  :-(  :-(  :-(  :-(  :-(  :-(  :-(  :-(  :-(  :-(  :-(  :-(  :-(  :-(  :-(  :-(  :-(  :-(  :-(  :-(  :-(  :-(  :-(  :-x  :-x  :-x  :-x  :-x  :-x  :-x

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.