Řešení na obzoru

6. června 2008 v 23:30 | Seiyuu |  + V objetí hada (dokončeno)
Ještě vás hodlám trochu napínat xP

P.S.: Za beta-read děkuji belldandy:-)



Noc se přehoupla v kalné ráno. Severus Snape nedokázal usnout. S lahví brandy seděl ve svém pokoji a zíral do hučících plamenů v krbu. Když hodiny nad krbovou římsou odbily šest hodin ráno, těžce se zvedl. Překvapeně zaznamenal, že je naprosto střízlivý. Skepticky se podíval na poloprázdnou láhev, jako by za to mohla.

Chodby zely v tuto časnou ranní hodinu prázdnotou, jen duchové se mu občas mihnuli přes cestu k ošetřovně. Doufal, že madame Pomfreyovou nevzbudí a že Potter bude mírumilovně spát rovněž. Jen co otevřel dveře, poznal, jak šeredně se pletl. Ošetřovatelka byla v plné pohotovosti a uklízela cosi, co Snape okamžitě identifikoval jako povlečení potřísněné čerstvou krví.

"Co se tu stalo, Poppy?" zeptal se tiše. I tak madame nadskočila.

"Och, to jste vy, Severusi. Vyděsil jste mě. Jde o Harryho Pottera. Co jste ho sem přinesl, tak spal až do půl čtvrté ráno. Nemusel jste mu dávat tak silný lektvar, Severusi! Třásl se a zvracel hodinu a půl, než se mi ho podařilo uvést do použitelného stavu!" Severus jen pozvedl jeden koutek úst a nechal lékouzelnici pokračovat.

"Teď před chvílí jsem mu přinesla jídlo, protože musí jíst, a na chvíli jsem si odskočila. Pak už jsem jen slyšela třísknutí rozbíjeného talíře a když jsem sem vběhla, pan Potter se právě pokoušel proříznout si jedním střepem hrdlo!" Poppyin hlas se zachvěl obavami. Snape se nepokrytě zamračil.
"Kde je teď?" zeptal se příkře.

"Musela jsem ho uspat. Leží támhle u okna za tou poslední plentou," povzdychla si madame Pomfreyová. Snape jí kývnutím poděkoval a rázným krokem se přesunul k nebelvírovu lůžku.

"Hloupý kluku," zavrčel si pro sebe. Nestačila Dracova smrt? Neměl chuť účastnit se pohřbu dalšího studenta, ať už by to byl Potter nebo kdokoliv jiný. Bylo mu však jasné, že je jen otázkou času, kdy to mladík zkusí znovu. Snape neznal žádný způsob, jak z něj sejmout kletbu. Pod vlivem Ammusea se Potter nevzpamatuje a oni ho nedokážou uhlídat věčně.

Na podpatku se otočil a zamířil do ředitelny.

"Musím s vámi mluvit, Brumbále," zavrčel, sotva otevřel dveře. Jak předpokládal - ředitel již seděl u pracovního stolu.

"Poslouchám, Severusi," odpověděl Brumbál, aniž by odtrhl zrak od svitku pergamenu, který studoval.

"Malfoy proklel Pottera starou egyptskou kletbou. Jde o Ammuseo. Před několika okamžiky se ten hloupý nebelvír pokusil spáchat sebevraždu," chladně ho informoval profesor lektvarů.

"Cože?" zvedl konečně oči Brumbál a čelo se mu svraštilo. "Harry se pokusil zabít?"

"Ano, střepem z rozbitého talíře. Madame Pomfreyová byla naštěstí pohotová."

"Tohle je vážnější, než jsem si myslel. Ammuseo...mockrát jsem se s touhle kletbou nesetkal, ale myslím, že nějaká šance na řešení tu je," zadumal se Albus. Vstal od stolu a z jedné skříně vytáhl myslánku. Hůlkou v ní zamíchal a nějakou chvíli do ní jen pozorně hleděl. Vrátil se ke stolu.

"Pokusím se kontaktovat starého přítele. Je to nejlepší egypstký specialista na černou magii, co znám. Nevím, jestli dokáže Harryho odeklít, ale za pokus to stojí. Pokud se ovšem ten chlapec nemá stát závislým na tišících lektvarech." Snape nijak do ředitelova monologu nezasahoval. Brumbál začal energickým písmem popisovat čistý svitek pergamenu.

"Tak už se posaď, Severusi. Nebo tak rychle odcházíš?" Profesor lektvarů si bez jakékoliv změny výrazu sednul. Ve stejné tichosti čekal, až Brumbál dopíše dopis, zapečetí ho a mávnutím hůlky nechá zmizet.

"Vypadáš unaveně, příteli," zaměřil se na Snapea modrý pohled. Nepovažoval za nutné to komentovat.

"Dáš si čaj a sušenku?" nabídl mu Brumbál. Severus neochotně přijal šálek skvěle vonícího čaje, ale sušenku odmítl se znechuceným úšklebkem. V poklidném tichu tam tak seděli snad tři čtvrtě hodiny, když z krbu po Snapeově pravici vyšlehly zelené plameny a ozval se mužský hlas. Mluvil cizím jazykem, ale Brumbál mu očividně rozuměl, protože s úsměvem odpovídal stejnou řečí. Snape zachytil jen slova "Harry Potter" a "Ammuseo". Víc ostatně ani nepotřeboval.

Plameny pohasly a Brumbál se spokojeně usmál.

"Můj egyptský přítel souhlasil, že se pokusí chlapci pomoct. Vkládám do něho velké naděje. Myslím, že bychom Harryho měli přesunout co nejdříve. V tomto stavu pochybuji, že by zvládl zkoušky OVCE." Snapeovi nezbylo než tiše souhlasit.
 


Komentáře

1 Martina Martina | 7. června 2008 v 0:57 | Reagovat

To ale nebylo "trochu napínat" !!!! To bylo bylo hodně napínat !!!! Krásná povídka, už se nemůžu dočkat další kapitoly :-))

2 Blanch Blanch | Web | 7. června 2008 v 15:03 | Reagovat

A proč si myslím, že záchrana je v tom, aby se Harry zamiloval do někoho jiného? Třeba do někoho, kdo Draca taky miloval?(čímž na scénu přichází Snape)

Nebo aby se pokusili, aby Harry své city věnoval někomu jinému a vytrhli ho tak z letargie. No a Severus se toho ujme s bravůrními hereckými schopnostmi, načež zjistí, že po čase se do Pottera taky zamiloval :))

Děkuji ti moc, dvě kapitoly najednou a zrovna na moje narozeniny, to byl prostě osud :))

Díky.

3 Rose Rose | 8. června 2008 v 11:33 | Reagovat

Taky si myslím to co Blanch. Povídka je naprosto skvělá, chudák Harry je mi ho líto a Sevíka taky.

4 MIREK MIREK | E-mail | 12. října 2009 v 1:03 | Reagovat

...NIKDO už nebude jako Draco....
         už zítra, ne vlastně již dnes
         yačínám pracovat na POMSTĚ

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.