Skryté cesty 18

31. května 2013 v 14:34 | Seiyuu
Z vaší Seiyuu je bakalářka! Od včera! ^^ Takže v rámci oslav a všeobecné radosti tady máte další kapitolu Skrytých cest. připomeňte si předchozí děj, blog se obnovuje a rozjíždí se pravidelné každotýdenní přispívání! :)

A drobná sebepropagace - pokud máte zájem vědět o mě víc (co za pošuka už pět let píše slash), navštivte mě na mém osobním blogu :)



Že je něco špatně bylo jasné od okamžiku, kdy se dotkl dveří. Když se jeho myšlenky dotkly Harryho.

Projelo jím chvění z tak důvěrného spojení.

A zároveň žhnoucí vztek. Severus zmateně couvnul ode dveří. S nevolí se trochu uvolnil, aby mohl vstřebat víc z Harryho myšlenek, kterým se doteď vyhýbal. Neudělal to tak úplně záměrně, snažil se jen uchovat sobě i Harrymu zbytek soukromí. Zřejmě něco důležitého nepochytil včas.

Bičování. Mladíkovo okno mělo výhled přes nádvoří do dálky. K čertu! Severus měl chuť praštit hlavou do zdi. Nemůže aspoň někdy něco jít hladce? Cítil, že Harry jen bublá tohou se do něj pořádně obout. Vlastně mohl být vděčný, že toho nebelvíra našel stále usídleného v pokoji. Pokoje pro hosty ošetřovala jistá kouzla, která návštěvníkům nedovolovala toulat se volně po pevnosti.

Na tohle neměl. Otočil se a vešel do předpokoje. Jenže v cestě ven mu někdo stál.

"Odkdy utíkáš z boje?" pozvedl obočí Soren. Severus stiskl čelisti a uhnul pohledem. Sorenova přítomnost jen znásobovala ponížení, které vnímal. Události se mu rapidně vymykaly z ruky. Místo aby určoval spád událostí, se stával lístkem hnaným proudem naslepo do neznáma.

"Pojď se mnou," nařídil mu úsečně muž. Severus vztekla zvedl pohled, ale udělal krok vpřed dřív, než si to vůbec uvědomil. Soren šel krok před ním s naprostou jistotou, že druhý muž jej následuje. Severusovi zatím na pozadí mysli zuřil Harryho nepolevující vztek. Cítil se neskutečně unavený nemožností ovládnout svůj život. Nekladl Sorenovi otázky. Jeho bývalý vychovatel měl sklony k fyzicky zdůrazněným odpovědím a Severus neměl chuť zkoušet, jetli to stále platí. Soren nevypadal o moc starší než on samotný, dělilo je však více než čtyři sta let.

Cestu do skleníku poznal Severus až po chvíli. Když si uvědomil, kam ho muž vede, málem na něj rozčilením vyjel, že se o sebe umí postarat sám. Soren se letmo ohlédl přes rameno. Vždy vynikal ve čtení nejen mysli, ale také emocí.

"Měl jsi přijít rovnou sem místo toulek jeskyněmi," pokáral ho. Otevřel zdobou mřížku, která zakrývala vchod do velkého sluněčného skleníku. Severus vešel a unikl mu lehký povzdech, když uviděl krásný exemplář Cottidiany. Chmurně ho napadlo, jak dopadla ta křehká květinka v Bradavicích. Nejspíš je zničená.

"Tohle není trest, Severusi. Je to dar klidné mysli. Počkám tu, než budeš zase schopný jasně uvažovat."

"Moje uvažování je v pořádku, děkuji pekně," odsekl Severus, když konečně našel řeč.

"Klidně si to namlouvej dál, ale odsud se nehneš, dokud nebudu spokojený," ušklíbl se Soren. Opřel se o branku a z rozčilující ležérností si založil ruce. "Ovšem, pokud vím, času máš opravdu málo. Pokud za soumraku nebudeme u hradeb Bradavic, hrad padne," dodal. Severus sebou trhl.

"Co víš?!" téměř vykřikl.

"Uklidni svou mysl a zkroť svůj hněv. Potom ti to řeknu," páčil nezúčastněně Soren. Severus zaskřípal zuby a vztekle zabodl pohled do jemné květinky, jako by za to mohla ona. Zhluboka se nadechl a pomalu vydechoval. Květ mu před očima rostl, jemné světlo se linulo z jeho středu v jemných úponcích. Hladily jej po čele, lících, spáncích. Severus si uvědomoval, že něco se děje jinak, ale ten dotek jej činily slabým v kolenou. Temnota z jeho srdce, ten rudý hněv i beznaděj nemohly obstát. Jemné doteky magické květiny je rozpouštěly. Odplavovaly ve svém jasu.

Dar... ano, byl to dar. Cottidiana zahalovala jeho myšlenky, ale nezastírala je. Severus jako by se ocitnul v kříšťálovém paláci. Každá úvaha, každý pocit, se staly jasnými a zřetelnými. Předtím již víceméně zřetelně tušil, že jeho donucení ke spojení s Harrym má mocenský podtext. Zajištění ochrany a výhod pro klan.

Jenže klan vládl, ochranu nepotřeboval. Dokázal by infiltrovat jakoukoliv vládu, ovlivnit kohokoliv, kdo vládne. Tady šlo přímo o Harryho. Nějakým způsobem si klan chtěl zajistit, že jim Harry Potter bude pokrevně zavázán. Proč? Jeho matka označila mladíka jako "toho, který je předurčen vládnout". Skutečně tím však myslela kouzelnickou Británii? Proč jej v tom případě tak nutně chtěla poslat z bezpečí sídla pryč? Přímo do bitevní vřavy?

Pak zde byla Belala. Co ji přivedlo do Británie? Kde se skrývala dosud? Tenhle článek nehrál Severusovi nejvíc. Přímo cítil to falešné skřípění. Jenže kde ležel ten klam? Nebýt Cottidiany, jeho myšlenky by samovolně uhnuly od možnosti, že v tom má nějakým způsobem prsty klan. Teď však ta rostlinka nedovolila slepé věrnosti, aby jej od tohohle odvedla. Nedovolila vině, aby ho zpracovala. Viděl však jednu věc naprosto jasně. Pokud to nedokáže rozuzlit včas, může tím ohrozit Harryho život. Nehledě na to, že by tím ohrozil i svůj.

Takže hrál jen za sebe a za Harryho. Budiž. To vědomí krátce zabolelo.

Světlo pohaslo. Severus však ještě chvíli setrval v uvolněné pozici se zamyšleným pohledem upřeným na květinku. Harryho emoční bouře totiž utichla. Jeho myšlenky se zdály klidé, jasné, sladěné s jeho. Naslouchaly. Cottidiana ovlivnila zřejmě i jeho a naladila je do vzájemného souznění. Mladík mohl momentálně nejspíš cítit jakýkoliv Severusův duševní pohyb. Mělo by je to oba vytáčet do nepříčetnosti. Měli by bojovat, snažit se uchránit svoje soukromí. Severus si uvědomoval, že nebýt té květinky, rychle by se uzavřel a zabarikádoval veškerou mentální silou, kterou disponoval. Teď to v něm vzbuzovalo jen jakousi línou fascinaci.

"Ty ženy byly zbičovány proto, že vyzradily tajemství o tobě a panu Potterovi," pronesl líně Soren. Severus sebou lehce trhnul. Úplně zapomněl na jeho přítomnost. Harryho mysl se otřásla a trochu stáhla. Přesto však zůstávala v letmém doteku. Mladík se zdál jejich spojením omámený, učarovalo mu, nechtěl se ho vzdát. To uvědomění si Severus odložil stranou pro pozdější analýzu.

"Konečně jsi začal přemýšlet. Odešel jsi ve chvíli, kdy jsi ještě neměl šanci zjistit vše o klanu, Severusi. Nikdy se nesmíš otočit ke klanu zády. To víš, učil jsem tě to. Dnes ti však řeknu proč," přistoupil k němu muž. "Mohl by tě bodnout do zad," ztlumil hlas. Severusem projel vnitřní otřes. Zemětřesení.

"Musíte dnes k Bradavicím. Nenech se ošálit svým zrakem, neukáže ti pravdu. Jakmile opustíš sídlo, věř jen sobě. To je jediná cesta ke svobodě. Zrak tvé matky je mocný, ale ani ona nevidí do hlubin temnoty." Soren mluvil tak rychle a tak tiše, že Severus měl dojem, že se mu to zdálo. Svět se s ním zachvěl od základů. Přesto ani na vteřinu o mužových slovech nepochyboval. Zanechaly v něm hrozivě chladný pocit pravdy.

"Přemísti Harryho na nádvoří. Za chvíli roh svolá ty, kteří se živí smrtí," poradil mu Soren. Najednou Severusovi dosedl na sebe další kousek skládačky.

"Takže i tebe," vydechl překvapeně. Odpovědí mu bylo jen zablýsknutí zubů v úsměvu.

"Půjdu s tebou před hradby Bradavic. Ale nesmíš se na mě spolehnout. Hlavně ne na mě," sykl ještě tichounce Soren. Ve skleníku se jen lehce hnul vzduch a byl pryč. Severusovi po páteři přejel mráz. O co tu k čertu jde?

Někdo hraje vlastní hru a chce, aby to vypadalo, že to dělá kvůli vyššímu dobru. Aspoň ze začátku, probleskla mu hlavou myšlenka. Harryho myšlenka. Ta úvaha ho od tak mladého člověka příjemně překvapila.

Pořád jsem neskutečně naštvanej! ohradil se Harry. Je to tu jak ve středověku!

Venku to nebude o nic lepší. Nečeká tam nic hezkého, odmítl do té debaty zabřednout Severus.

V Bradavicích jsou všichni, které jsem kdy mohl za rodinu považovat já. Já tam za nimi chci, namítl Harry. Trefil se do černého. Tomu nutkání Severus skutečně rozuměl.

Jsi připravený? zeptal se.

Kufry jsem nějak nechal v Bradavicích, takže co bych si chystal? ucítil muž Harryho ušklíbnutí. Co takhle dojít sem? Připadám si jako idiot, když si tu mumlám do prázdné místnosti, dodal mladík.

Nemusíš vůbec mluvit nahlas, upozornil ho Severus.

A jak jinak se na to mám soustředit? odfrkl si Harry.

Už jsem na cestě, povzdychl si Severus. Zrak mu však padl na police, které vroubily skleník. Ležely na nich tácy, kde se sušily velké bílé květy s rudými terčíky uprostřed. Severus se pousmál a jeden z nich vzal. Nebyl dokonale usušený, ale to nevadilo. Jemně ho držel v ruce a vydal se za mladíkem.

Z jejich setkání čišela rozpačitost. Severus se zarazil ve dveřích Harryho předpokoje. Harry ve dveřích ložnice. Zírali na sebe. Oba současně se pokusili se od toho druhého mentálně odtáhnout. Podařilo se to nakonec Severusovi. Harry v tom byl naprosto ztracený případ. Ale před sebou zase viděl podobu Snapea a už to stačilo, aby mezi nimi chtěl jakýkoliv pocit spojení odstranit.

"Stůj klidně," přikázal Severus Harrymu a pozvedl hůlku. Mladík se zamračil, ale držel. Lektvarista na něj začal sesílat jedno kouzlo za druhým. Ani jedno Harry neznal.

"Co to bylo?" zeptal se, když muž sklonil hůlku.

"Zaklínadla vetkaná do oděvu. Poskytují jistou ochranu proti primitivnějším kletbám a uřknutím. Ještě si dej do vnitřní kapsy pláště tohle," podal mu lektvarista kvítek ze skleníku.

"Dáváte mi kytku?" ušklíbl se Harry, ale nijak vesele to neznělo. Jak by taky mohl volně žertovat, když na něj shlížel Snape přes ten svůj umaštěný, jízlivý,podlý... Harry se v duchu přinutil přestat. Kdoví, kolik toho Snape slyšel.

"Je to magický absorbent. Podpoří účinek těch zaklínadel. Z těchto květů se také vyrábí základní silice pro lektvar štěstí. I když nepředpokládám, že byste uměl lektvary pro pátý ročník," odfrkl si Snape. Ach, jak snadno se vžil zpět do kůže bradavického profesora! I s většinou pravidel, které to obnášelo.

Mohl slyšet, jak se Harry rozčileně nadechuje. Nicméně si květinu vzal a dal tam, kam měl.

"Máš ten svůj přívěsek?" zeptal se ještě Severus. Harry si hmátl na krk a trochu vyděšeně se zarazil.

"Nemám. Ale já ho nesundával!" lekl se.

"Sundal jsem ti ho já," neochotně přiznal Severus. Mladík se zarazil, jak se snažil si vzpomenout. Pak jeho tváře zbarvila sytá červeň.

"Jo, to... aha. Asi bude v ložnici," zamumlal a rychle zmizel ve vedlejší místnosti. Nezapomněl za sebou zavřít dveře.

U Merlina, ta noc. To spojení! Jak se k němu Snape - ne, Severus! - přitiskl. Harrymu se zatočila hlava už z té vzpomínky. Všechno se to míchalo dohromady. Snape, Wright, Draven. Mladík už pomalu nevěděl, která bije!

Amulet ležel na nočním stolku. Severus mu ho asi sundal, aby nepřekážel. Harry si jej rychle připnul. Nejraději by se v ložnici na chvíli schoval, ale celým sídlem se prochvěl táhlý, teskný zvuk rohu.

"Harry, je čas," ozvalo se z předpokoje.

"Jo, už jdu," zamumlal mladík spíš pro sebe.
 


Komentáře

1 Agnes Agnes | 31. května 2013 v 18:04 | Reagovat

Moc, moc, moc ti gratuluju! Je úžasné, že už to máš za sebou a budeš mít zas čas na psaní. Asi si budu vážně muset přečíst posledních pár kapitol, protože ty části, které se odehrávají v Severusově klanu, se mi trochu motají :-) Tak ještě jednou děkuju, že se nám vracíš a těším se na pokračování :-D

2 Marta Marta | 31. května 2013 v 18:14 | Reagovat

Velká gratulace paní Bc. :-D
Vítej zpět ze světa reality, mám obrovskou radost, že jsem zde našla pokračování. Kapču jsem "zhltla" jedním dechem a už se těším na další :-)

3 grid grid | 31. května 2013 v 18:59 | Reagovat

Vitaj v klube, pani bakalárka a srdečná gratulácia! ;-)  :-D

4 Sitara Sitara | 31. května 2013 v 19:07 | Reagovat

Jaké to příjemné překvapení! Seiyuu je zpět, s titulem a ve formě :-D Gratuluju k Bc. Moc moc moc! :-D
A děkuju za další kapitolu! Severusovi, zdá se, spadly klapky z očí, co se lásky klanu týče... No jsem zvědavá, co z toho bude, proč je pro klan Harry tak důležitý a vůbec... Je to pěkně napínavé 8-O Budu se moc těšit na pokračování ;-)

5 Sectumsempra Sectumsempra | 31. května 2013 v 20:08 | Reagovat

gratulace... taky me to ted ceka :/ :D

6 Micil Micil | 31. května 2013 v 22:30 | Reagovat

Pripájam sa ku gratuláciám ;-)A hlavne sa teším, že si späť :-P Bolo tu bez teba prázdne miesto :-| Nová kapitolka to všetko nahradila. Teším na pokračko :-)

7 weras weras | 1. června 2013 v 8:41 | Reagovat

V prvé řadě moc gratuluji k titulu Bc. Smekám před každým,který se dostane tak daleko, A jsem moc ráda,že se objevilo pokračování Skrytých cest. Povídka je to opravdu pěkná a bylo by škoda se nedozvědět,jak skončí.Velký dík!!! :D

8 sam sam | 1. června 2013 v 18:07 | Reagovat

Gratuluji

9 Achája Eressiel Achája Eressiel | 1. června 2013 v 21:16 | Reagovat

Jupííí:-)

10 Morgaina Morgaina | 1. června 2013 v 22:32 | Reagovat

Gratuluju k Bc. , mě tahle kapča pomohla k malému odreagování v přípravě na stejný titul, doufám, že to dopadne jako u tebe ;)

11 Suellen Suellen | 2. června 2013 v 16:44 | Reagovat

Na úvod gratulace a přání, aby ti získaný titul byl ku prospěchu i v dalším životě, optimálně aby ti byl užitečný při práci, která tě bude bavit a naplňovat. :-)
Jsem ráda, že se povídka zase rozjede, je natolik zvláštní a napínavá, že mi poměrně hodně chyběla. ;-)
Zdá se, že poněkud více prostoru dostane další temná, chladná a záhadná postava (všeho ve větší míře než u Severuse, a to už je co říci), takže jsem napnutá a těším se, jak Soren zamíchá kartami v ději... :-?
Severusovy úvahy jsou neradostné, stejně jako závěry, ke kterým prozatím dospěl ... asi je jeho údělem být manipulován... jen tentokrát není principálem tahajícím za nitky "otcovský přítel" Brumbál, ale vlastní krev - o to možná horší se s danými zjištěními vyrovnat ... a ještě má na krku Harryho, který nechápe vůbec nic a zatím dokázal, že se umí velmi rychle naprdnout a jinak ... no, nic, řekněme si to na rovinu. Teď se tedy blíží příležitost, kdy by si mohl vylepšit reputaci ;-) , jakpak s ní asi naloží?
Díky za kapitolu a těším se na pokračování. :-)

12 Mája Mája | E-mail | Web | 3. června 2013 v 0:19 | Reagovat

Gratuluji slečno bakalářko :-D  
A moc děkuji za další kapitolku. Je zajímavé, že čím víc toho napíšeš, tím víc je všechno tajemnější a napínavější. Budu se moc těšit na další kapitolu :D

13 Erumoice Erumoice | 5. června 2013 v 14:33 | Reagovat

Gratuluju k titulu a díky, že jsi nám novou kapitolu naservírovala tak brzy po státnicích :-) Mám strašně ráda dialogy mezi Severusem a Harrym ve tvém podání :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.